Hlavní obsah

Co odpovědět člověku s demencí, který chce „jít domů“?

Foto: Photographee.eu, Shutterstock.com

Zapomínání a zmatenost. Tak se začíná projevovat demence, která je velkým strašákem seniorů a jejich blízkých. Těžké období, jímž nemocní procházejí, může zmírnit laskavý přístup. Jak nešťastnému pacientovi pomoci?

Článek

Prázdný pohled, nelogické otázky, dezorientace. To jsou vnější projevy demence, degenerativního onemocnění mozku, během něhož dochází k zhoršování poznávacích funkcí. „Objevují se poruchy chování a v nejtěžším případě dochází k rozpadu intelektu,“ přibližuje Ivo Bureš, primář Geriatrického centra Pardubické krajské nemocnice. Péče o dementního člověka má proto svá vlastní pravidla.

Chtějí domů, i když tam jsou. Jak pomoci?

V pokročilejších stadiích nemocní ztrácejí pojem o čase a prostoru a jakoby se tak vracejí do dětství – nejen ve vzpomínkách, ale i ve schopnostech. Je pro ně těžší se vyjádřit, pojmenovat, co chtějí. V takových situacích často žádají „návrat domů“. A to nejen v případě, že bydlí v nějakém zařízení, ale i tehdy, když jsou stále doma. Co všechno může touha po domově vyjadřovat a jak nešťastnému pacientovi v takových chvílích pomoci?

1. Chce se cítit jako kdysi doma

„Domov“ může ve slovníku nemocného znamenat víc než jen místo, kde právě žije. Když člověk s demencí prosí, aby se mohl vrátit domů, často má na mysli spíše pocity, které má s domovem spjaty, tedy vzpomínky na čas nebo prostor, kde mu bylo dobře. Proto se s ním nedohadujte a nesnažte se ho přesvědčit, že je doma. Přijměte jeho touhu vrátit se tam, kde byl šťastný. Věnujte mu čas a pozornost a zjistěte, co si pod pojmem „domov“ představuje. Pocit domova může navodit třeba oblíbené jídlo či pití, knížka nebo hudba. Někdy pomůže i rychlé nabytí jistoty. Soustřeďte se na to, co nemocný určitě zná: třeba na ledničku. Zkuste se zeptat: „Kde máme ledničku?“ A když dotyčný správně odpoví, řekněte mu: „No vidíš, tak jsi doma.“

Foto: Daxiao Productions, Shutterstock.com

Prosba „chci domů“ může znamenat i touhu vrátit se do starých dobrých časů

2. Chce utéct před strachem a úzkostí

Kdybyste se najednou ocitli někde, kde to neznáte a nevíte, jak jste se tam dostali, také byste pravděpodobně „chtěli domů“. Podobně se cítí i dezorientovaný člověk s demencí. Nemusí být totiž zmaten místem, kde pobývá, ale psychickým stavem, který prožívá a neumí pojmenovat. Prosba o návrat domů tak může odrážet touhu utéct před pocity úzkosti, nejistoty, smutku, deprese nebo strachu. Co v takové situaci potřebuje člověk především? Bezpečí a lásku. Pokuste se dotyčného uklidnit a ujistit ho, že se mu nemůže nic stát. Dejte mu najevo, že vám na něm záleží, že se o něj postaráte, že není sám.

3. Chce vrátit staré dobré časy

Když pečujete o člověka s demencí, vyplácí se mít vždy po ruce fotoalbum s obrázky z jeho mládí, dětství, života. Domovem může označovat i staré dobré časy, které si – na rozdíl od současnosti – vybavuje. Pokud tedy začne prosit o návrat domů, nabídněte mu, že s ním projdete staré fotografie. Komunikujte – neptejte se, ale konstatujte: „Tady ti to sluší, děda mi vyprávěl, jak jste si to tehdy užili…“

Foto: Ocskay Mark, Shutterstock.com

Nehádejte se, ale zeptejte se, co byste mohli udělat pro to, aby se nemocný jako doma cítil

4. Chce se zbavit nepohodlí

Někdy je touha po domově spojená se vznikem nelibých a málo snesitelných pocitů. Všímejte si, čím jsou si situace, v nichž nemocný chce „jít domů“, podobné. Vidíte nějakého společného jmenovatele? Děje se to ráno, kolem oběda nebo večeře? Stává se to v hlučnějším prostředí? Nebo naopak když je ticho? Zapisujte si dobu a okolnosti, a jestliže zaznamenáte nějaký opakující se vzorec, pokuste se jej eliminovat. Usnadníte tak život sobě i nemocnému.

Postup nemoci je neúprosný

I když je postup nemoci nezvratný, včasná detekce potíží jej dokáže zmírnit, respektive pomůže nemocnému i jeho okolí adaptovat se na měnící se okolnosti. Ať dříve, nebo později, demence vede k postupné společenské izolaci a člověk se stává závislým na pomoci okolí. „Pacienti postupně ztrácejí nejen schopnost rozpoznávat příbuzné, ale hlavně nejsou schopni postarat se sami o sebe v běžných denních činnostech, jako je česání, oblékaní, čistění zubů, vyprazdňování, stravování nebo braní léků,“ popisuje Jana Vymětalová, vedoucí lékařka primární péče EUC Kliniky Plzeň.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama