Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: Manžel mi byl nevěrný, omluvit se nehodlá

Foto: Drazen Zigic, Shutterstock.com
5. 8. 2021

Hanka (33) se dozvěděla, že jí byl manžel nevěrný. On to skončil a ona chce manželovi odpustit, potřebuje ale, aby udělal jednu věc. Má ovšem právo ji vyžadovat? V čem je problém? Jak celou situaci vidí Josef Hasumann?

Článek

Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel tento e-mail od naší čtenářky Hanky (33):

Pane Hausmanne, můj dotaz na Vás nebude dlouhý. Řešíme s mým manželem jeho nevěru. Je to již dva měsíce, co o jeho milence, se kterou to hned skončil, vím. Nezapíral, protože ho s ní viděla má kamarádka, a na můj dotaz, zda je to pravda, odpověděl ano. Prý to byl jen jednorázový úlet – popravdě nepátrám po tom… Chci mu moc odpustit a jít dál (jsme spolu 3 roky), ale ráda bych, aby se mi omluvil. Ale on nechce, prý stačí, že to hned skončil a že je důležité to, že je se mnou. Což tedy je, ale já tu omluvu potřebuji, protože si myslím, že omluva je namístě. Co si o tom myslíte Vy? Děkuji Vám za názor. Hanka.

Vážená paní Hano,

předem Vám chci pogratulovat k „dobré“ kamarádce. Tím, že Vám ruče manžela napráskala, Vašemu manželství nijak neprospěla, což ona jistě ví…

Proč se Váš manžel tak tvrdošíjně vyhýbá omluvě, je mi záhadou. Tímto banálním formálním aktem přece nic nezkazí. O důvodech jeho jednání mohu jen spekulovat. Uvedu je a Vy si zkuste vybrat ten nejpravděpodobnější.

a) Nesdělila jste nám úplnou pravdu. V tom, co nám podsouváte slovem „omluva“, vězí nějaký háček. Pochybuji totiž, že něco pro ženu tak strašně protivného, jako je mužova nevěra, jste ochotna překousnout obyčejným „Tak teda promiň“ – i když by Vás to šlechtilo.

b) Manžel je charakter a akt omluvy nepovažuje za banální formalitu. Omluva koncipovaná třeba „Promiň, já už to víckrát neudělám“ by ho zavazovala k něčemu, co si netroufá dodržet a kvůli čemu by mohl jednou v budoucnosti mít výčitky svědomí z porušení daného slova. Proto raději nic neslibuje – pardon, neomlouvá se.

c) Manžel četl tzv. mužsko-šovinistickou literaturu, a tak je poučen, že je pouhou geneticky determinovanou hříčkou přírody, za což nemůže a s čím nic nenadělá. Příslušná omluva by musela znít „Promiň, že jsem se narodil jako muž“, což, jak jistě chápete, by bylo absurdní.

d) Manžel nepovažuje za podvedenou Vás, ke které se vrátil, nýbrž milenku, kterou kvůli vám zapudil a která třeba vkládala své naděje do budoucnosti s ním. Jistě ji v tomto směru nějak balamutil, jinak by u ní ničeho nedosáhl. Logicky si tedy říká: „Pokud se mám z těch dvou někomu omluvit, je to chudák zapuzená milenka“. Možná se jí už dokonce omluvil, a kdyby se teď měl navrch omlouvat Vám – no, uznejte, nebylo by to na blázinec?

Nepíšete nic o tom, že byste měli děti. V dnešní době se neberou ani páry, které mají spolu dětí několik. Z tohoto pohledu je vaše manželství výjimečné – ale i výjimečně zranitelné. Nevím jestli (popř. proč) děti nemáte, ale přednostně byste měli řešit je.

Jestli to ono ale třeba nebude tak, že společnost více tlačí muže k tomu, aby neprojevoval emoce a k bezchybnosti. Víte, proč někteří muži neradi říkají promiň?

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek