Článek
Když jsem se s modistkou Jolanou Kotábovou domlouvala na schůzce u ní v ateliéru pod Petřínem, řekla mi, že má na mě jen hodinku mezi zákaznicemi. Její pracovní nasazení je v těchto dnech totiž maximální, jaro a léto jsou sezony klobouků. A kromě toho, že vytvořila nedávno fascinátor první dámě Evě Pavlové na korunovaci britského krále Karla III., vyrábí pokrývky hlavy pro naše známé osobnosti i českou šlechtu. Kdo patří mezi její zákaznice, jaký je rozdíl mezi kloboukem a fascinátorem a jak se k tak krásnému, ale náročnému řemeslu zakázkové výroby na míru dostala? I o tom je náš rozhovor.
Jste modistka, zajímalo by mě, kdybych vás nazvala kloboučnicí, zda je v tom rozdíl?
Rozdíl je, že modistka vyrábí klobouky na zakázku, tedy jeden klobouk vytvoří od začátku do konce sama. Kloboučnice se vždy věnovaly spíše sériové výrobě v továrnách na klobouky. Ale když mě někdo nazve kloboučnicí, neurazím se, vím, že slovo modistka málokdo zná, je to spíše takový archaický výraz.
Když jsme u těch rozdílů, pojďte nám na začátek objasnit, kdy říkáme klobouk a v jakém případě jde o fascinátor?
Klobouk má vždy tvar hlavičky spojené s krempou, což je takový okraj klobouku, a fascinátor je jen ozdoba, většinou upevněná na čelence či gumičce, která drží na vršku hlavy. Ale i fascinátor může připomínat klobouk, protože může být velký a nápadný.
Vytvořila jste nedávno i slavnostní pokrývku hlavy pro naši první dámu Evu Pavlovou na korunovaci krále Karla III., která doplnila její fialkové šaty od návrhářky Beaty Rajské. To byl klobouk, nebo fascinátor?
No vidíte, to byl zrovna fascinátor a byl opravdu větší, takže mohl připomínat klobouk.
Jak jste se ke spolupráci s první dámou dostala a dala vám volnou ruku?
Oslovila mě stylistka a módní poradkyně paní Pavlové Lenka Bernardes, která tvořila šaty s Beatou Rajskou na korunovaci, a já jsem pak byla přizvána k tomu, abych doladila její outfit kloboukem nebo fascinátorem. S paní Evou jsme se sešly nejprve na zkoušku, přinesla jsem víc mých modelů. Příjemně mě překvapila, když rovnou řekla, že chce mít na hlavě výraznější ozdobu, že v malém fascinátoru se necítí příjemně.
Jak dlouho vám trvalo ho vytvořit?
Měla jsem na to 14 dní. Dostala jsem vzorek látky, ze které byly šaty, a ladila. Vyráběla jsem ho z takového pevnějšího materiálu zvaného sinamay, jehož vlákna se získávají z kmene banánovníků, který jsem musela ještě obarvit a vytvarovat. Našila jsem na něj jednoduchou ozdobu ve tvaru mašle, aby ladil k šatům, na nichž byl volán. Fascinátor byl na gumičku, takže jsem musela první dámu naučit ho také správně nasadit.
A je to věda? Existují nějaká pravidla pro nasazování fascinátoru?
Ozdoba je většinou nakloněná na pravou stranu, protože po levici má dáma partnera. Je to takové pravidlo z minulosti, kdy i pánové ještě nosili klobouky, tak aby si pokrývkami vzájemně nepřekáželi. Jsou ale výjimky, třeba když mě zákaznice požádá, že má jinak pěšinku, není problém vytvořit fascinátor nakloněný k levé straně. Občas ho takto měla i Meghan Markle na nějakých akcích, ale bylo to z toho důvodu, že Harry salutoval se zbraní v ruce, tak aby si vzájemně nevadili. Další pravidla pro fascinátory platí také na dostizích v Ascotu, kde je předepsaná velikost a je součástí dress codu.
Tohle řemeslo děláte už přes třicet let, jaká k němu byla vlastně vaše cesta? Byla jasně daná, nebo jste k ní došla náhodou?
Nevím, zda to byla náhoda, či osud, ale můj směr určil trochu i táta, který emigroval do Rakouska, a já tím pádem nemohla jít studovat na normální střední školu a musela jsem jít na učňák. Věděla jsem, že nechci šít jako švadlena či krejčová v nějakém závodu, tak jsem po poradě s mou tehdejší paní učitelkou obešla pár dílen a vybrala kloboučnictví. A vzhledem k tomu, že jsem byla šikovná a dostala se na dílnu, kde se mě tehdy ujala hrozně šikovná modistka, která mě toho hodně naučila, byla moje další cesta jasná. Je hrozně důležité, když máte někoho, kdo vás inspiruje a posune.
Fascinátory od Jolany Kotábové nosí módní návrhářka Natali Ruden (úplně vlevo) i Liběna Rochová (vpravo).Foto: Archiv Jolany Kotábové
Měli jste řemeslo i v rodině?
Můj tatínek byl dřevomodelář, byl šikovný, dělal dřevěné formy, do kterých se odlévaly kovy a vyráběly se v nich sofistikované součástky pro Zukov, což byla kovovýroba. A teta byla čalounice, takže trochu řemesla v rodině bylo.
Předpokládám, že jste ale hned nepracovala sama na sebe?
To ani nešlo, pracovala jsem před revolucí v družstvu, které se původně jmenovalo Moděva a pak to byl Model. Ale po revoluci a mé mateřské mě manžel uvrtal do toho, abych zkusila pracovat sama na sebe. Já jsem tedy moc kuráže neměla, ale byl to vždycky můj sen - mít své modiství - a manžel mě v tom neuvěřitelně i přes těžké začátky podporoval.
A dobře udělal. Kdo známý patřil či patří k vašim zákaznicím?
Byla to například první dáma Dagmar Havlová, návrhářka Liběna Rochová či Beata Rajská, které doplňuji svými kloboučky modely na přehlídkách, zpěvačka Tonya Graves nebo herečka Chantal Poullain, ale mezi mé zákazníky patří i česká šlechta.
Jak jsme na tom my Češky, co se nošení klobouků týče?
Určitě dobře, a nejenom tady v Praze. Mám zákaznice, které za mnou jezdí z Moravy, Ostravy, Olomouce či Šumavy, ale například i ze Slovenska. Některé bez klobouku nevyjdou v žádné roční době, některé si pořídí třeba jen jeden - na křtiny, promoce dětí nebo svatbu.
Je tohle řemeslo na vzestupu, nebo upadá?
Na vzestupu, posledních 5 let se vrací vše opět k řemeslům. Myslím, že to souvisí i s tím, že lidé si víc váží kvalitních věcí. Tak jako dbají na kvalitní jídlo, lokální výrobky, myslím, že sází i na lokální módu. Problém však není v tom, že by se lidé nechtěli vracet k řemeslům, ale on je už nemá spíš kdo učit, chybí tady školy.
A vy byste nechtěla učit?
Já bych své řemeslo ráda jednou předala, ale zatím mám tolik práce, že na to není prostor. Mám tady teď zrovna šikovnou slečnu na stáži, která studuje oděvní školu, tak třeba ji to bude bavit. Ale je to můj výhled do budoucna, protože je mi líto, kdyby řemeslo modistek mělo zaniknout. Je to krásná práce, ale samozřejmě to je hodně o trpělivosti, ruční práci, a to se ne každému v dnešní zrychlené době chce absolvovat.
Co by taková budoucí modistka měla mít nebo umět?
Vkus, estetické cítění, měla by být šikovná a hlavně, jak jsem zmiňovala, trpělivá. Jsou to hodiny a hodiny jemné práce, někdy sice trochu rutinní, protože všechno se dělá ručně. Zajímavý je i samotný technologický proces, kdy látku natahujete a dáváte jí tvar a vzniká klobouk, který následně zdobíte, což je zase ohromně kreativní. A to je na tom krásné, je to pestrá práce, protože pokaždé vznikne jiný klobouk či fascinátor.
Musíte mít také odhad na lidi? Předpokládám, že byste měla umět poradit zákaznicím, co by jim slušelo…
Odhad mám, ale kolikrát se také seknu. Občas přijdou zákaznice s jasnou představou, co chtějí, občas u mě ale zjistí, že ta představa je trochu mimo, a teprve po vyzkoušení jiného modelu se třeba změní. No a pak jsou dámy, které představu vůbec nemají, tam jim pak pomáhá, že zkoušíme různé modely přímo u mě v ateliéru. Ale pro mě je důležité, aby se v tom cítily dobře a já je netlačila do něčeho, co se sice líbí mně, ale jim v tom není pohodlně.
Máte teď sezonu a nejvíc práce, co to přesně znamená?
Je období svateb, ty jsou nejen příležitostí pro nevěsty, ale hlavně maminky, které jsou po nevěstě důležitými osobami a konečně si mohou dopřát klobouček či fascinátor na hlavu. Takových zákaznic mám teď opravdu hodně. Ale kromě toho pracuji současně na doplňcích na dostihy. Konají se v Chuchli, kde se to kloboučky celkem hemží, a blíží se prestižní královské dostihy v Ascotu, které se v Británii konají každoročně v polovině června, a to si žádá speciální dress code. Jde o velmi prestižní záležitost.
Tou je u nás i Velká pardubická…
Ta je pro mě samozřejmě také skvělou příležitostí, ale jezdí se až v říjnu.
Posíláte klobouky také poštou? Bez zkoušení?
I poštou, největší objednávky takto přišly v covidové době. Ozývaly se zákaznice z Francie, Španělska, Řecka, Dánska. Říkala jsem si, že je to odvážné, objednat si klobouk jen na základě fotky ze sociálních sítí a zda se mi nějaká zakázka nevrátí, ale naopak si třeba objednaly další.
Odráží se i v kloboucích módní trendy?
Řekla bych, že pozvolna ano. Ale v kloboucích se trendy mění třeba tak po pěti deseti letech, jde to pomaleji než v klasické módě. Domnívám se, že trendy tak trochu udává i královská rodina, kde se tradice klobouků a fascinátorů hodně drží, a navíc ji v poslední době dost omladily Kate a Meghan. Já se u trendů držím hlavně barevnosti. Letos je in fialková a výrazná zelená.
Měla jste nějakou atypickou objednávku, se kterou byste zápasila?
Loni za mnou přišel jeden módní návrhář, že chce udělat soukromou show a potřebuje na ni speciální ozdobu z peří, která měla předlohu u věhlasného londýnského modisty Philipa Treacyho. Ten tvoří ozdoby pro celebrity, jako je Jennifer Affleck, Joan Collins, Sarah Jessica Parker, Zendaya, Beyoncé, Madonna, ale i pro královskou rodinu. S výrobou jsem ale hodně bojovala, nehledě na to, že nerada něco kopíruju. Zřejmě jsem ale neměla tak kvalitní brka, a proto mi výroba dala hodně zabrat. Atypické a hodně extravagantní klobouky ale vyrábím i teď pro návrhářku Jitku Klett na její módní přehlídku, která bude v červnu.
