Článek
Emancipovaná návrhářka Coco Chanel ženy osvobodila od korzetů, nepraktických dlouhých sukní a vypasovaných střihů. Rozhodla se „vyrovnat skóre“ a přišla s materiály a střihy, které byly do té doby vyhrazené mužům. Její kostýmky ženám poskytovaly výrazně více pohodlí (a tím pádem i svobody), tvořil je ale kabátek a sukně.
Žena v kalhotách? Neslýchané!
Ačkoli byla Coco Chanel jednou z prvních návrhářek, které začaly do dámského šatníku přenášet pánské prvky, kalhoty stále patřily především mužům. Ženy je nosily při práci, sportu nebo ve volném čase, mimo to se ale vracely k šatům a sukním.
Obléknout kalhoty vyžadovalo ve 30. letech odvahu, která rozhodně nechyběla hvězdám jako Marlene Dietrich nebo Katherine Hepburn. Na konci téhle dekády se v americkém Vogue objevil první dámský kalhotový kostým a ve stejné době s ním experimentovala i inovátorka Elsa Schiaparelli. Pak ale přišla druhá světová válka… a (módní) emancipace šla stranou.
Dior ženy neoblékal, ale „čalounil“
Kalhotám nepřála ani 50. léta, kdy se ženy držely „tradičních“ rolí a módě vládl Diorův New Look s projmutým pasem a plnou sukní (Coco Chanel kriticky prohlašovala, že Dior ženy neobléká, ale čalouní). Společenská atmosféra se začala měnit v 60. letech. Ženy ve větší míře vstupovaly na pracovní trh a stále hlasitěji se mluvilo o rovnosti odměňování, ale i práv.
Dámský smoking nejprve úspěch neměl
V době, kdy se společnost teprve učila akceptovat ženy v kalhotách, přišel Yves Saint Laurent se svým revolučním Le Smokingem. A neskončil jen u toho, že ženy oblékl do pánského oděvu. Návrhář v roce 1966 vytvořil dámskou couture verzi smokingu a postaral se o to, aby vyhovovala ženskému tělu. Bohatá klientela nicméně návrhářovo nadšení nesdílela a prodal se jediný kus.
Situace se změnila až o pár měsíců později, kdy představil v rámci své ready-to-wear kolekce konfekční verzi obleku. Progresivní mladé ženy ji přijaly jako symbol nové doby a ze zapovězených kalhot se začal pomalu stávat trend. Nebylo to ale přes noc. Yves Saint Laurent předběhl svou dobu – ženy tehdy kvůli „pánským“ kalhotám dokonce odmítali vpustit do restaurací.
Ženy mohou být svůdné, ale i silné
Společník Yvese Saint Laurenta, Pierre Bergé, po jeho smrti v roce 2008 prohlásil: „Pokud Gabrielle Chanel ženám přinesla svobodu, Yves Saint Laurent jim dal moc.“ Kalhotový kostým totiž dokonale narušil tehdejší stereotypy a ukázal, že ženy mohou působit nejen svůdně, ale i sebevědomě a silně.
Podnikavé (a stylové) dívky
V 70. letech se kalhotové kostýmy definitivně zabydlely v ženském šatníku, na důležitosti ale ještě získaly v 80. letech, kdy se z módního statementu stal symbol úspěšné kariéry (pamatujete na film Podnikavá dívka s Melanií Griffith?).
Nejmódnější obleky tehdy šil návrhář Giorgio Armani, který jejich siluetu zcela změnil. Jeho kostýmy propojovaly profesionální vzhled s pohodlím. Armaniho obleky byly šité z měkčích látek, měly volnější střihy a držely se decentní barevné palety. Kalhotový kostým se stal součástí takzvaného power dressingu – pomáhal ženám působit sebevědomě, a to v prostředí, kterému do té doby dominovali muži.
Co znamenají dnes? Cokoli chcete
Dnes už může kalhotový kostým znamenat prakticky cokoli. Nosí se po „pánsku“ v doprovodu kravaty (mimochodem, v kolekci Saint Laurent na jaro 2025 se modelky převtělily do samotného Yvese Saint Laurenta), ale i v ženštějších podobách se zúženým, asymetrickým nebo zavazovacím sakem. Z někdejšího symbolu emancipace se stal kousek, který může být elegantní, přísný, sexy i dokonale uvolněný – zkrátka přesně takový, jaký ho chcete mít.
