Článek
Ve čtrnácti letech jsem se zamilovala do Martina, kterého jsem znala z volejbalového kroužku. Byla to láska až za hrob, ale trvala pouhé tři měsíce. Když to skončilo, dali jsme si pauzu necelé dva roky, během kterých jsme se ale občas scházeli. Když mně bylo 16 a Martinovi 19 let, tak jsme se dali znovu oficiálně dohromady. Opět láska až za hrob, byli jsme spolu na táboře - já jako praktikantka, Martin jako vedoucí oddílu, prázdniny jsme si užili, jak se patří.
Martin měl po maturitě, úspěšně zvládl přijímačky na vysokou školu a rozhodoval se, co by pro něj bylo nejlepší. Váhal mezi univerzitou, která je daleko od našeho bydliště, a školou, která je coby kamenem dohodil. Nakonec si vybral tu bližší a za to jsem mu strašně vděčná. Následovaly roky, kdy já byla na střední škole, on na vysoké, měli jsme se krásně a dávali to všem najevo. Dnes jsem na vysoké já, Martin dostudoval a začal pracovat a opět říkám, že se máme krásně.
Jsem pyšná na to, že můžu říct, že jsem měla ve svém životě jen tohoto muže. Jsem pyšná na to, že mu stále mohu říkat do očí, jak moc ho miluji. Jsme spolu skoro sedm let a já doufám, že s ním jednou založím rodinu a budeme šťastní!
Myslím si, že chlap, který je s námi po celý život, je to nejlepší, co nás mohlo potkat. Nikdy jsem nezažila sex na jednu noc nebo střídání chlapů jak ponožky a myslím si, že není o co stát.
A co si myslíte vy? Vydrží jejich láska do konce života, nebo je ještě brzy dělat závěry? Je dobré poznat za celý život jen jednoho partnera? Napište nám svůj názor nebo příběh do diskuse či na info@prozeny.cz.
