Hubnoucí trojka: Do konce zbývají už jen 3 týdny!

Všechny tři mají před sebou už jen tři týdny hubnutí. Už si Eva, Milada a Hanka osvojily nový životní styl natolik, že jej zvládnou samy dodržovat i poté, co se všichni rozejdeme? Uvidíme! Ale teď: co je za námi…

Kromě lekce alpinningu, který Eva nově vyzkoušela, ji čekala i změna cvičebního plánu v posilovně. „Trenér mi zařadil nové cviky. Zároveň jsme je i procvičili, abych věděla, co a jak,“ říká Eva. Má radost z dosavadního průběhu hubnutí. „Jsem ráda, že kila dole jsou na mně znát. Zkoušela jsem si oblečení, jež jsem naposledy oblékla snad před třemi lety, a protože patří mezi mé dost oblíbené, nechtěla jsem je vyhazovat. Konečně se do nich zase vejdu!“ jásá Eva. A hned plánuje shodit ještě tři až čtyři kila.

„Prvním důvodem změny plánu je vyšší obtížnost tréninku. Druhým důvodem je nová motivace. Po zvládnutí stávajícího plánu je čím dál těžší se do tréninku nutit. Proto je dobré nějakou změnou dodat nový impuls, který člověku přinese zase chuť do cvičení. A po jaké době je dobré plán změnit? U podobných lidí jako je Eva, která cvičí dva- až třikrát týdně, to je zhruba jeden měsíc. To si myslím, že je optimální doba na to, aby se člověk naučil správnou techniku a organismus měl podmínky pro zlepšení.“

„Měla jsem od své poradkyně za úkol zvládnout týden bez příloh k večeři,“ prozrazuje Milada. Proto prý vařila zejména polévky nebo různé kombinace masa se zeleninou. Sice to nebylo snadné vydržet, ale překonala se. Odměna přišla v podobě dalšího úkolu: dát si jedno dietně nevhodné jídlo. „Takže jsem si pochutnala na porci pečené kachny s dušeným slazeným zelím a knedlíkem,“ potutelně se usmívá.

„Ale pochopila jsem, že když hubnu, neznamená to, že už si nikdy nedám jiné menu než ze zdravé výživy,“ říká dál. Nakonec prý ale zjistila, že její ,hříšné jídlo' vlastně ani není tak dobré, jak si představovala. „Už se po něm necítím dobře. Je mi těžko od žaludku,“ přiznává, a tím jen dokládá skutečnou změnu svého životního stylu.

„Miladě jsem opravdu doporučila dát si jedno jídlo, po kterém touží, stýská se jí po něm. Chci, aby změna byla na celý život a ne, že až skončíme, bude jíst zase nezdravě a špatně. Když víte, že něco už nikdy nebudete moct, jste naštvaní. Pokud si ale jednou týdně takové jídlo povolíte, často zjistíte, že pocit uspokojení je naprosto odlišný od očekávání. Proto je dobré i naučit se rozeznat, kdy vám to za to stojí. Navíc je i rozdíl, když si dáte kvalitní domácí svíčkovou nebo přesolenou omáčku, plnou dochucovadel. Když začínáte poslouchat, jak tělo odpovídá, poznáte rozdíl, zda vám je po jídle fajn, nebo těžko.“

„Ani nechtějte vědět, jak mi je,“ psala mi Hanka. Potkal ji zánět průdušek, z něhož se už delší dobu nemůže dostat. „Jedinou novou míru, co vím, je váha 105,6 kg,“ hlásila. A bylo hned jasné, že je zalezlá v posteli a nemá na nic náladu. Možná je to i váš případ, proto jsme poprosili nutriční terapeutku Ludmilu Holcovou o tipy, jak z toho ven. A jak hlavně udržet pozitivní myšlení a nesklouznout znovu ke knedlíkům a lenosti?

„Hanku bohužel zaskočila nemoc, která ovlivňuje její emocionální stav. Člověk v tomto rozpoložení jednoduše sáhne po nějakém tom ,utěšovadle' – jídle, ale u Hanky to tak není. Přesto většina z nás zhřeší. Otázka je, na kolik dní. Ano, pokud ležíte doma týden, dopřejte si, co potřebujete, a pak se do hubnutí vrhněte znova.Ale déle ne. Jestliže vás kvůli nemoci navíc postihla nedobrá nálada, chmury, snažte se v sobě znova najít pozitivní postoj. Připomeňte si, čeho už dosáhli, pochvalte se! Zkuste najít pět pozitivních přínosů, co vám hubnutí doposud přineslo. Přece se nenecháte zviklat, vždyť další shozená kila vám budou jen odměnou za výdrž… Nebojte se říct o podporu okolí: partnerovi, dětem nebo kamarádkám. Pomohou vám překonat krizi.“

Že to máte přesně jako Hanka? Nebo naopak se vidíte v Miladě či Evě? Každopádně snad jim i vám vydrží energie v hubnutí pokračovat dál. Výsledky přece stojí za to. Nebo snad ne?