Nechce nového tatínka!

Hned na úvod by bylo asi dobré přiznat, že spoustu problémů, které jsem v životě měla a mám, vznikly převážně mojí vinou. Bylo mi dvacet let, když jsem se vdávala, protože jsem tak říkajíc musela. Malý Jakub totiž už v bříšku pěkně rostl. A to byl také důvod, proč jsem nikdy nedokončila vysokou školu, která mi jinak tak dobře šla. A bavila mě.

S manželem Alešem jsme se před svatbou znali pouze krátce, necelých pět měsíců. A to je na vdávání opravdu ještě málo. Nicméně stalo se a my byli svoji. On se sice snažil brát celou záležitost vážně a být i dobrým otcem. Jenže já ho krátce po narození syna začala podvádět s jeho kamarádem. Vím, že jsem se zachovala jako největší husa. A to jenom proto, že jsem podezírala z nevěry jeho a chtěla si asi něco dokazovat. Ukázat, že také mám na to, abych měla milence. Jenže pak mi začalo docházet, že on asi žádnou bokovku nemá.

Když se mé zálety prozradily, trval manžel na rozvodu. A po roce a třech měsících naše manželství vzalo za své. On odešel a od soudu má právo dnes již sedmiletého syna pravidelně vídat každý sudý víkend a polovinu letních prázdnin. Vše klape, jak má. On si našel jinou ženu, má druhé dítě. Já zůstávám sama a marně hledám mezi nápadníky toho pravého. Zkouším i inzeráty a nejrůznější seznamovací agentury. Marně. Jakmile se mi už už někdo zdá být zajímavý a sympatický, nastane problém ze strany mého syna Jakuba. „Já žádného pána doma nechci,“ řekne mi pokaždé, když si přivedu domů pánskou návštěvu. Ne že bych tedy vodila milence a nápadníky domů pravidelně, to rozhodně ne. Udělala jsem to dvakrát za poslední rok a vždy se jednalo o muže, kterého jsem déle znala a začínala jsem to s ním brát vážně. Ale nikdy to nedopadlo dobře.

Nechci Jakubovi nutit nového tatínka ani strýčka. Přála bych si, aby se s mým novým přítelem bavil jako s kamarádem. To se mi ale bohužel nedaří. Jakmile vidí vedle mě nějakého muže, je smutný a tak trochu otrávený. Mluvila jsem o tom se známým, dětským psychologem. Jakub je prý trochu majetnický a chce mě mít jen pro sebe. To je na jednu stranu milé, ale na stranu druhou bych už vedle sebe nějakého muže uvítala. A nechci zase dělat nic za zády svého syna.

Před půl rokem jsem se seznámila s Radkem, což je velmi milý a ohleduplný muž. Je ve stejném věku jako já, ale ze zdravotních důvodů nemůže mít děti. I proto by si velmi přál se mnou a mým malým rošťákem bydlet. Věřím, že bychom byli hezká „rodinka“. Ale můj syn nechce o další osobě v bytě ani slyšet. Snažím se na syna nespěchat a s Radkem ho seznamovat pomalu. Jakmile ale má přijít na návštěvu, je syn nevrlý. Cizího muže snese skutečně jen venku anebo tehdy, jsme-li na návštěvě my u něho.

Milé čtenářky, zkuste Martě poradit , jak spřátelit svého nového partnera se sedmiletým synem. Pište do diskuze pod článek anebo na info@prozeny.cz.