Tři generace žen na cestách: Dřív se pašovaly utěrky, dnes se stojí fronta na fotku na Instagram

V novém dílu podcastu Třenice se u barového stolku potkaly tři ženy, pro které slovo „cestovat“ znamená něco úplně jiného. Herečka Jitka Sedláčková za baby boomers, novinářka a podnikatelka Alice Rossi za mileniály a influencerka a podnikatelka Petra Mácová za generaci Z.

Jedna vyrůstala v době, kdy se za hranice nesmělo. Druhá zažila nástup cestovek, katalogových dovolených i lowcostů. A třetí patří ke generaci, která si přizpůsobuje práci tomu, aby mohla odjet třeba na měsíc. Právě na cestování je možná generační proměna vidět víc než kde jinde.

„Já jsem jela do Rozvadova a koukala se přes hranice. Tráva tam byla zelenější,“ vzpomíná Jitka Sedláčková na dobu, kdy se na Západ často dalo jen dívat. Dodnes prý nedokáže pochopit, že někdo rozhodoval o tom, kam člověk smí a nesmí jet.

Alice Rossi si zase z dětství pamatuje cesty autobusem do Jugoslávie, devizový příslib a také poněkud svéráznou dovolenkovou ekonomiku. Rodina vezla v kufrech zašité utěrky, které se na místě prodaly, aby bylo víc dinárů na útratu.

Petra Mácová poslouchá zkušenosti ze světa, který prakticky nezažila. Pro ni je normální rozhodnout se a odjet. „Uvědomuju si, jaký extrémní privilegium mám.“

Největší tření ale přichází ve chvíli, kdy se začne řešit, co vlastně dnes od cestování chceme. Petra striktně odděluje dovolenou od cestování. Za dovolenou musí člověk dát X desítek tisíc. „Ale cestování je, že mám nějaký rozpočet a snažím se s ním v té zemi vyžít.“ Nechce místo jen navštívit. Chce tam chvíli žít. Najít si svou kavárnu, místo, kam chodí cvičit, poznat místní…

A kvůli tomu její generace mění i způsob práce. „Přizpůsobíme si práci tak, abychom se nemuseli nikoho ptát na pár dní volna. Abychom mohli odjet na měsíc a pracovat odkudkoliv.“

Tady Jitka naráží na možná největší rozdíl mezi generacemi. Pro její generaci byla dovolená něco, co se vešlo mezi práci. U mladších může být práce naopak něco, co se musí vejít do života, který chtějí žít.

Rozdíl mezi generacemi je ale vidět i v tom, čeho se při cestování bojí. Alice otevírá téma starších lidí, kteří raději volí cestovní kancelář, protože nevěří své angličtině. Jitka souhlasí, že jazyk může být pro její generaci velkou bariérou.

Petra nad tím přemýšlí úplně jinak. Podle ní dnes nejde ani tak o jazyk jako o odvahu. Ve Vietnamu strávila několik dní s místním řidičem, který neuměl ani slovo anglicky. Seděli spolu u večeře, psali si přes překladač a bavili se.

Každá generace měla svého cestovatelského našeptávače. Dříve cestovní kanceláře, dnes je to Instagram a TikTok. Tady Petra vidí problém své vlastní generace. Na sociálních sítích objeví nádherné místo. Panenská příroda, nikde nikdo. Přijede – a před ní stojí tisíce lidí ve frontě, aby si udělali přesně stejný záběr. „Proč nikdo neukazuje realitu?“

A najednou vzniká docela paradoxní generační oblouk. Jitka kdysi stála u hranic a snila o světě, který nemohla vidět. Petra dnes může vidět prakticky celý svět ještě předtím, než vyjde z domu. A když na místo dorazí, zjistí, že stejný obrázek viděly další tisíce lidí.

Možná nikdo. Jitčina generace měla svět zavřený, a tak pro ni samotná možnost vyrazit dodnes něco znamená. Mileniálové zažili, jak se cestování během jejich života dramaticky zjednodušovalo. A generace Z už neřeší, jestli může odjet, ale spíš proč jede, co tam chce zažít a jak dlouho tam může zůstat.

Jenže kdo si cestování užívá víc? Proč Jitka Sedláčková dodnes považuje letiště za malý zázrak, proč by Petra Mácová raději utratila všechny úspory za cestu, i kdyby pak měla jíst suché rohlíky?

„Za nás se milovalo nonstop,“ tvrdí starší. Pořad Třenice řeší otázku: Bojí se dnes mladí sexu?