„Krvavé kalhotky jsme schovávaly i před mámou.“ Menstruace bývala tabu, dnes je sexy téma

V novém díle pořadu Třenice se u jednoho stolu potkaly tři ženy a tři různé zkušenosti: koučka a mentorka Janka Chudlíková za baby boomers, fotografka Anka Kovačič za generaci X a designérka Anna Marešová za mileniály. A tentokrát začíná vzpomínkou, kterou má snad každá žena – tou na první menstruaci.

„Nemluvilo se o tom. Totální tabu,“ tvrdí Janka Chudlíková. Dokonce ani mezi matkami a dcerami. Místo rozhovoru dostala knížku Děvčátko, na slovíčko. Anka Kovačič, která dostala první menstruaci mezi devátým a desátým rokem, dokonce vůbec netušila, co se s ní děje, a bála se to říct i vlastní mámě. Schovávala použité vaty i zakrvácené kalhotky.

Anna Marešová měla větší štěstí. Jako nejmladší ze tří sester už věděla, co ji čeká. Menstruaci ale dostala přesně tam, kde se to hodilo nejméně – na školním výletě. Zachránila ji starší kamarádka, která přesně věděla, co dělat.

Na přetřes přišly i dějiny menstruačních pomůcek – vzpomínalo se třeba na vatové vložky, které protékaly a bylo potřeba jich nosit několik najednou. Janka Chudlíková přitom stála na začátku 90. let u uvedení vložek Always na český trh. A nebyla to jednoduchá mise. Vložky s křidélky stály několikanásobně víc než ty běžné a samotná reklama na menstruační potřeby byla malou revolucí.

Největší změna ale není v tom, co ženy během menstruace používají, ale kdo o ní dokáže mluvit. Anka vypráví o svém synovi, který v batohu nosil pro spolužačky tampony, vložky i léky proti bolesti. Mileniálka Anna zase měla pro své partnery jednoduchý test: jestli dokážou bez rozpaků zajít do obchodu a koupit vložky.

Debata ale u první menstruace nekončí. Probírá se otázka, proč se celé generace žen učily své tělo spíš ignorovat. Anna Marešová až v dospělosti začala chápat, proč jsou dny, kdy zvládá schůzku za schůzkou, a jiné, kdy se potřebuje stáhnout a psát. „Teď už vím, že jsem unavenější, že třeba nezvládám tolik jednání,“ říká.

Anka Kovačič dnes stojí na druhém konci menstruačního života, v menopauze. A právě zpětně ji překvapuje, jak málo toho o této fázi věděla. „Netušila jsem, že existuje nějaká perimenopauza,“ říká a připomíná, že ženy si i dnes řadu zásadních informací musejí aktivně hledat samy.

A pak se debata dostane někam, kam by se možná před třiceti lety vůbec dostat nemohla. K vděčnosti. Anka, která svou první menstruaci schovávala před vlastní mámou, je dnes v menopauze vděčná za každou další, která ještě přijde. A mileniálka Anna přiznává, že právě tenhle pohled jí pomohl přemýšlet o vlastním cyklu jinak: ne jako o něčem, co se zrovna „nehodí“, ale jako o něčem, co vypovídá o zdraví a fungování jejího těla.

Co všechno jsme se o menstruaci musely naučit samy? Co dnešní mladé ženy vědí lépe než jejich mámy? A proč může být konec menstruace stejně zásadní životní moment jako její začátek?

Pusťte si nový díl Třenice. Tentokrát o něčem, co zažívá polovina lidstva, ale celé generace se o tom neopovažovaly mluvit.