Pravá láska na ní čekala až s invalidním vozíkem

Bylo jí tehdy devatenáct a vlastně neměla žádné starosti. Jen zábava, sport, škola, kamarádi a její tehdejší přítel. Když s ním v říjnu 2011 vyrážela Giulia na projížďku na motorce, ani ji nenapadlo, že by se mohlo něco stát. Ale stalo se. Bourali a pro mladou Italku byla nehoda devastující.

Od lékařů si vyslechla nemilosrdný verdikt: Už nikdy nebudete chodit, zbytek života strávíte upoutaná na invalidní vozík. „Bylo to strašné, děsila jsem se budoucnosti,“ vzpomíná dnes psycholožka a také cestovatelka Giulia.

Bez pomoci nebyla schopná skoro ničeho a přítel ji opustil. „Byla jsem úplně zdrcená. Přesvědčená, že už nebudu nikdy nikoho mít, protože jak by mě někdo mohl v mém stavu milovat,“ vzpomíná Giulia.

Kvůli rodině a svým blízkým se ale snažila zůstat silná a myslet pozitivně. „Rozhodla jsem se, že budu své problémy řešit postupně. Nejdřív jsem se učila sedět vzpřímeně. Postupně jsem pak zvládla se i sama dostat do nemocnice na kontrolu. A dnes? Řídím, chodím do práce a cestuji po celém světě,“ směje se sympatická brunetka.

Rychle to ale samozřejmě nešlo a za vším byla spousta dřiny. Všemu totiž předcházela náročná fyzioterapeutická cvičení, při kterých se o dívku staral mladý student medicíny – Andre. Padli si do oka a stali se z nich dobří kamarádi. Po roce ale Giulia Andremu napsala, že by chtěla být jeho přítelkyní. „Přišla mi odpověď, že už jí dávno jsem,“ vypráví Giulia.

Andre Giulii ukázal, že láska tu je opravdu pro každého, ať chodí, či nechodí. V březnu 2016 se vzali a od té doby se věnují společné vášni, kterou je cestování. Doposud spolu navštívili 25 zemí a více než 80 měst.

Giulia s Andreem se nebojí vyrazit kamkoli – do měst za historií, do džungle, do hor. Že je to pro někoho na vozíčku téměř nemožné? Podle Giulie, jak kdy. „Záleží na tom, kam cestujete. Mnohá místa nás překvapila svou snahou zjednodušit lidem na vozíčku život. Je třeba snadnější cestovat po Japonsku než jít na nákup v Itálii,“ říká Giulia, která o svých cestách píše blog a své fanoušky na sociálních sítích zásobuje neustále fotkami.

Samozřejmě i ona přiznává, že jsou místa, kam by se v životě nedostala, kdyby vedle sebe neměla svého muže. Andre je pro ni doslova hrdina. Třeba na Srí Lance ji prý na zádech vynesl až na turisticky navštěvovanou posvátnou horu a ušel s ní víc než tisíc kroků.

Giulia cestování miluje a doufá, že její příběh bude motivovat podobně handicapované lidi. Ne třeba vyloženě k cestování, ale k tomu, že i s fyzickým omezením není nic ztraceno. Že vždycky můžete dělat věci, které vás činí šťastnými, můžete najít lásku, plnit si svoje touhy a sny. Jde jen o to, najít si svou vlastní cestu, nebát se a nevzdávat to.

Život lidem přináší mnohé starosti a trápení, ale nejdůležitější je nevzdávat se. Tuhle holčičku připravil meningokok o nohy i ruce. Ona ale přesto cvičí gymnastiku.