První mobil, hovory o sexu a kapesné: Kdy je ideální čas na učení se zodpovědnosti u dětí

Potomek udělal první kroky a řekl první souvislou větu... Může si rodič oddechnout, že je z nejhorších starostí venku? Ani náhodou! Další milníky ho teprve čekají. Ale kdy? Podle transformační koučky Lucie Königové obecně platí: „Ideální čas na rozhovory o penězích nebo politice jsou v době, kdy se o tato témata dítě začne zajímat. Stejné je to i se sexem. Jakmile začnou přicházet zvídavé otázky, tak je namístě, úměrně věku dítěte, postupně začít na toto téma mluvit.“

Možná jste první mobil dostali až na střední škole, je ale pravděpodobné, že vaše dítě přijde s žádostí o telefon již v první třídě. Musíte si zodpovědět otázku, zda ho opravdu potřebuje, a také zohlednit situaci mezi vrstevníky, aby nebylo vyčleněno z kolektivu.

Pedagog Marek Herman říká, že do šesti let děti chytrý telefon nepotřebují: „Technologie zhoršují proces učení a komplikují malým dětem poznávání světa. Nejprve jim ukažte skutečný svět, teprve pak je nechejte poznávat svět virtuální. Mobil by dítě mělo dostat do ruky ideálně kolem devátého roku.“ Pak nastavte pravidla, co a jak dlouho může na telefonu dělat, a poučte ho, jaká nebezpečí na internetu číhají.

Vy jste vyfasovali klíče od bytu spolu s aktovkou... Ale také jste pravděpodobně chodili do nejbližší školy. Pokud musíte překonávat větší vzdálenosti a dítě běžně vozíte autem, asi hned prvňáčka na autobus neposadíte. Je-li ovšem škola nedaleko a na potomkovi vidíte, že po samostatnosti touží, je to jiné. Marek Herman jako hranici, kdy je dítě schopné se vypravit do školy samo, označuje sedm let.

Co zvážit předem? Zda je na potomka spoleh, co se týče opatrnosti při přecházení, při manipulaci s klíči apod. Podle Lucie Königové má každé dítě vlastní cestu a jedinečný temperament. Zodpovědnost za věci do školy, úkoly nebo klíče je třeba předávat postupně. A učit ratolesti i to, že když třeba ztratí klíče, přispějí na nový zámek.

Z hovorů o sexu není třeba dělat vědu, na zvídavé otázky odpovídejte průběžně, neodbývejte je slovy „na to jsi ještě malý“. Odborníci vřele doporučují nazývat pohlavní orgány pravými jmény, aby děti sexualitu vnímaly jako přirozenou. První dotazy mohou přijít už ve školce, další pak na prvním stupni. Vytvářejte doma upřímné a bezpečné prostředí a nečekejte, až se děti dovzdělají na internetu.

A jak mluvit o vztazích? Lucie Königová radí jít v otevřenosti ohledně vztahů a případných potíží střední cestou: „Někdy rodiče na děti hrnou příliš svých problémů, nebo je naopak chtějí držet stranou. Ony ale cítí, že se něco děje, a mají tendenci brát si tlak v rodině osobně. Tak jim jednoduše řekněte, že máte problémy a pracujete na nich.“

Podle Marka Hermana je velká chyba dnešní doby, že děti doma nemají žádné povinnosti a nemají nastavená pravidla: „Rodiče na ně nekladou nároky normálního života, nežádají po nich, aby dospěly, ale ubezpečují je, že hlavní je, aby byly šťastné. Cílem výchovy by ale měla být samostatnost, která je klíčem k životní spokojenosti.“

S prvními domácími povinnostmi se doporučuje začít ve třech letech. Od sedmi je dítě plně odpovědné za pořádek v pokojíčku, od devíti pomáhá s úklidem v koupelně, na WC, s nádobím, při vysávání, utírání prachu, věšení a skládání prádla, žehlení malých věcí, umí si ohřát jídlo, uvařit čaj, připravit tři jednoduchá jídla. Od 15 let má pak plnohodnotné povinnosti a odpovědnost jako rodiče a je schopno je zastoupit, postarat se o mladšího sourozence, uklidit byt, pomáhat prarodičům…

A jak řešit peníze? Finanční gramotnost by se měla začít budovat co nejdříve. Musejí se naučit, že peníze jsou potřeba k nákupu věcí, že budou-li šetřit, pořídí později něco dražšího, a utratí-li všechno najednou, až do „výplaty“ budou švorc.

Obvykle se o kapesném začíná uvažovat s nástupem do školy. Mělo by se vyplácet pravidelně, třeba jednou týdně. Děti si mohou pořizovat drobné radosti, ale i školní pomůcky. Nemělo by být považované za odměnu ani být vázané na pomoc v domácnosti. Lucie Königová doplňuje, že tak podporujete děti i v tom, že se na chybách učí. Když jim třeba prodavačka špatně vrátí, tak si příště vše v klidu spočítají.

Víte, proč děti lžou a jak je to odnaučit?