Jak přežít mateřskou? Nejste v tom sama! Tipy zkušených maminek, které udávají trendy na sítích

Pokud se my mámy na něčem shodneme, pak na tom, že mateřství je nepřenosná zkušenost, na kterou se – přes veškerou předchozí snahu – příliš připravit nedá. Co se změní příchodem dětí? Tak nějak všechno… Euforickou lásku střídají pochyby, jestli je váš svět ještě vaším, a jako bonus se perete s omezeným spánkovým režimem. Jak si můžete v tomto po všech směrech intenzivním období pomoct? Zeptaly jsme se známých českých insta matek.

Rovnováha. To je základ mé spokojenosti, i když v mateřství je mnohem těžší si ji udržet. Sama nemám v okolí žádného člena rodiny a manžel je do večera v práci, takže si chci společný čas s dcerou udělat co možná nejhezčí. Snažím se spravedlivě rozdělovat dobu, kdy se věnuju jen jí, pak aktivitám, ke kterým se může přidat, a kdy potřebuju opravdu udělat jen něco pro sebe a za sebe. Nejvíc mě léčí čas venku a tam je to s Lottou zároveň nejlehčí, takže kdykoli to jde, vyrážíme za sluncem, do přírody a za zvířaty. To byla vždycky moje terapie.

Jako rozená Pražačka bez velkých snů stát se ženou v domácnosti si občas potřebuju odskočit zpátky k práci nebo společenským akcím, cítit se žensky nebo se jen projít rychlým krokem po městě. Pak se ale mileráda vrátím do toho našeho království. Koncem léta se k nám přidá další člen rodiny, tak jsem zvědavá, jak to se dvěma dětmi všechno půjde. Držte mi palce!

Ač si spousta z nás v dětství hrála na maminku, skutečnost nás mnohdy nemile překvapí. Stát se mámou není nic jednoduchého. Možná jsou to právě ta očekávání, která se k této roli pojí, že jsme pak často v prvních dnech a týdnech po porodu rozčarované. Že máme pocit, že to je jiné, než jsme si vysnily. Navíc je to zcela nepřenositelná zkušenost a o mnoha věcech se stále nemluví. Teď vím, že bych si ušetřila nejednu slzu, kdybych už od začátku počítala s tím, že žádné univerzální návody nefungují. Děti, stejně jako lidé, nejsou stroje. Někomu funguje jedna věc, jinému druhá, všechno se neustále mění a nejúlevnější bylo se to naučit přijímat. Nemít žádná očekávání, moc neplánovat, řídit se tím, co se děje tady a teď. Věřit své intuici a vykašlat se na rady ostatních.

Pomohlo mi si uvědomit, že je to tak vzácné a křehké období, že se nemusím zatěžovat tím, co bych měla udělat nebo stihnout, jak bych měla vypadat nebo co všechno už by moje miminko mělo dělat. Čas se na chvíli zastavil. A já s ním. Pomohlo mi učit se být k sobě laskavá, mít někoho, komu se člověk může svěřit, mluvit o svém strachu, stresu, obavách. Říct si o pomoc, třeba s úklidem nebo vařením. A hledat radost ve všech těch obyčejných a krásných věcech, kterých je každý den spousta, ale někdy máme tendenci je přehlížet. Šálek dobrého čaje nebo kávy. Pár stránek z oblíbené knížky. Pustit si k vaření hudbu a na chvíli se nechat strhnout a zatancovat si s dítětem v náručí. Napsat si, za co jsem vděčná, co se mi ten den povedlo. Cokoli, co vám udělá radost, se počítá.

První měsíce jsou bezpochyby náročné, obzvlášť u prvního dítěte, kdy člověk neví, co má čekat. Všechno je nové a nějakou dobu trvá, než se věci zajedou. Je to normální a neměly bychom na sebe během těchto křehkých začátků klást přehnané nároky. Stejně jako v jiných oblastech života pro mě ale bylo (a je) klíčové nastavení mysli. Chci si mateřství užívat, ne ho protrpět, a tak k tomu i přistupuju.

Je to klišé, ale život s dětmi opravdu utíká šíleně rychle a i přes náročnější momenty si každý den říkám, že prožívám nejkrásnější roky života. Na fyzickou i psychickou únavu mi nejvíc pomáhá chvilka odpočinku – i když to často znamená třeba jen deset minut o samotě ve vaně. Když mám těžší den, vypovídám se kamarádce, která je také maminka, nebo si udělám radost nějakou maličkostí, jako je dobrá káva nebo matcha. A také mě vždycky uklidňuje vědomí, že všechno je jenom fáze…

Jako máma ročního chlapečka teď aktuálně bojuju s únavou. Popravdě, spánek je u nás od začátku velké téma, protože Max patří mezi nespavce a celkově u nás nic nejde úplně snadno. Kromě problémů se spaním, kdy se budí – a já s ním – někdy i desetkrát za noc, je dost vybíravý v jídle a hodně aktivní, takže se někdy opravdu nezastavím ani na minutu a psychická i fyzická únava tam určitě je. Nebýt partnera, který se stará o domácnost a vaří, asi bych to nezvládala vůbec.

Od porodu i pracuju, takže moc času pro mě samotnou nezbývá. Nejvíc mi pomáhá velké množství čokolády, obří dávka magnezia, jednou za čtrnáct dní masáž, meditace (alespoň párkrát do týdne), chození na procházky a otužování. Studená sprcha po ránu mi dodá neskutečně energie. A také je fajn mít kolem sebe podporu v podobě kamarádek, které řeší to samé. Můžeme pak spolu všechno prodiskutovat a navzájem se podržet.

S první holčičkou mi nejvíc pomohl čas. Přijmout to, že tohle je realita, kterou jsem si sice nevysnila, ale žiju ji. Vždycky jsem se snažila hledat v těch těžkostech něco pozitivního. A našla jsem. Zpětně můžu říct, že mi všechny náročné dny daly spoustu cenných zkušeností, ze kterých v profesním životě čerpám dodnes.

Mimo čas mi nejvíc pomohlo to, že jsem začala devět měsíců po porodu pomalu a zlehka pracovat. Ten pocit po každém předporodním kurzu či konzultaci mě nabil neskutečnou energií. Další mou „kápézetkou“ byl běh a také snaha udělat každý den nějakou drobnost jen pro sebe. S druhou holčičkou mi zůstala práce a drobné radosti, a když je fakt nejhůř, nasadím bezdrátová sluchátka, pustím si playlist pro zlepšení nálady a myšlenkami se přesunu někam na Havaj!