Moje dítě šikanuje druhé! Je nutné zjistit, proč má potřebu ubližovat. Možná jste moc přísní rodiče

Každá mince má dvě strany a tam, kde je šikanovaný, je i šikanátor. A když pak rodičům ve škole sdělí, že je jejich dítě agresor, většina neví, co s tím. Jak se zachovat, jak postupovat?

To je reakce, která přijde na mysl asi většině rodičů. Proč by mělo jejich dítě potřebu někomu cíleně ubližovat. Nemohou a nechtějí tomu uvěřit. A tak jim mozek začne v sebeobraně servírovat jiné, snesitelnější scénáře. Nevyprovokoval ho někdo, neubližoval mu někdo a tohle je jen odpověď? Nechytil se „blbé party“ a nestal se součástí šikanování nechtěně? To všechno je samozřejmě možné, ale stejně tak je potřeba si připustit, že se potomek šikany skutečně dopustil čistě ze své vůle.

Nekritická obhajoba potomka k ničemu dobrému nevede, naopak – vše většinou jen zhorší. Šikany se nedopouštějí jen typicky problémové děti (z nefunkčních rodin, ze sociálně slabého prostředí, klasičtí rváči a agresoři), ale i ty, do kterých byste to nikdy neřekli. Mají tvář andílka a na vysvědčení samé jedničky, pocházejí z dobře situovaných rodin, nikdy domů nepřinesly jedinou poznámku. Právě v tom je jedno z úskalí šikany – jen velmi těžko lze předem vytipovat, kdo by se jí mohl dopouštět.

Takže prvním krokem je opravdu si připustit, že to vaše dítě mohlo udělat, a druhým pak „sběr“ informací. Vše byste měli detailně probrat s lidmi, kteří jsou z prostředí, kde k šikaně docházelo (se školou, vedením zájmového kroužku…). Ti vám mohou podat všechny informace, popsat, k čemu docházelo, jak se na šikanu přišlo. A také můžete společně hledat řešení a domluvit se na jednotném postupu.

Nikdo se asi neubrání otázce „Proč?“. „V šikaně jde o převahu, moc nad druhým, možnost ovládat a ovlivňovat. Šikanátoři jsou děti i dospělí, kteří tuto moc nad lidmi potřebují mít a jiným způsobem ji neumějí nebo nemohou získat,“ vysvětluje ředitelka Modré linky Hana Regnerová.

Možných důvodů, proč se děti k šikaně uchylují, existuje celá řada a všechny mají společného jmenovatele. Pokud pomineme variantu, že jde o povahový rys, určitou psychopatologii (a to se bez odborné pomoci neobejde), bývá to obvykle „volání o pomoc“, upozorňování na problém. Nejčastěji jde o následující důvody:

K šikaně se řada dětí uchyluje i v reakci na situaci v rodině – a ani tohle samozřejmě žádný rodič nechce slyšet. „Třeba když má dítě nedostatek pozitivní pozornosti od rodičů nebo když v rodině schází vhodné sociální vzorce a emocionální vztahy,“ ujasňuje Hana Regnerová.

Často se to týká dětí, které zažívají v rodinách skryté násilí. Jejich rodiče třeba uplatňují silně autoritativní výchovu (tvrdý režim, neustálé příkazy a zákazy, tvrdé tresty za sebemenší pochybení, vše se vymáhá silou, výhrůžkami…). Takto vedené dítě snadno nabyde dojmu, že právě jen tímto způsobem dosáhne svých potřeb a cílů, případně je z domova natolik nešťastné a utlačované, že si svou frustraci potřebuje vybít jinde. Zjednodušeně řečeno: doma je za nejslabšího, a tak chce být v jiném prostředí ten nejsilnější.

20letý výzkum ukázal, že tělesné tresty zhoršují chování dětí

Ve chvíli, kdy je nalezena příčina, začněte hledat řešení. Poradit vám může škola (či jiná instituce, kde k problému došlo), s níž lze nastavit i systém kontroly a podpory přímo v daném prostředí. „Dítěti je potřeba jasně sdělit, že takové chování nelze tolerovat. Pokud ale vidíte, že se s ním nedomluvíte, protože například vše popírá, zvyšuje agresi, vyhrožuje a podobně, je potřeba vyhledat odborníky,“ upozorňuje Hana Regnerová.

Pomoci mohou i výchovní poradci či školní psychologové, k dispozici jsou odborníci například na Rodičovské lince Linky bezpečí. Obrátit se lze také na středisko výchovné péče či pedagogicko-psychologickou poradnu.

Nikdo není dokonalý a i rodiče samozřejmě dělají chyby, jenže univerzální návod na správnou výchovu neexistuje. A důkazem jsou i slavné osobnosti. Devítiletý feminista i andělsky krásný model: Slavné matky prozradily, jak vychovávají ze synů muže