Článek
Smířit se s tím, že děti jsou už skutečně dospělé, mají svůj vlastní život a dobře míněné rady rodičů už nepotřebují, bývá těžké. A občas se to projeví i ochladnutím vztahů. Proč dospělé děti omezují a někdy i přerušují styk s rodiči?
Když dospělé děti přestanou volat
Nemusí jít o žádný otevřený konflikt, jen dojde k omezení kontaktu. Děti samy volají či navštěvují rodiče sporadicky, navíc spíš kvůli pocitu viny nebo z povinnosti.
„Nejčastějším spouštěčem bývá pocit, že rodič dlouhodobě nerespektuje hranice dospělého dítěte, jeho partnerské vztahy, výchovu vnoučat nebo životní rozhodnutí,“ říká Ing. Dagmar Pechová, terapeutka a koučka z platformy Terapie.cz. A dodává, že dalšími důvody jsou nezpracovaná traumata z dětství, neustálá kritika či srovnávání se sourozenci.
Proč vám nechtějí „půjčovat“ vnoučata
Často se stává, že když začne člověk vychovávat vlastní děti, začne zároveň přehodnocovat své dětství. A to, co dříve považoval za normální rodičovské chování, mu najednou nemusí připadat v pořádku. Někteří dospělí proto omezují kontakt se svými rodiči, aby potomky uchránili před opakováním podobných zkušeností a nezdravých rodinných vzorců. Kritiku, přehnanou kontrolu nebo citové přehlížení už zkrátka nechtějí tolerovat.
5 důvodů, proč dospělé děti omezují kontakt s rodiči
Omezení či přerušení kontaktu s rodiči většinou není impulzivní rozhodnutí. Často mu předcházejí roky nevyřešených konfliktů a zklamání.
- 1. Dlouhodobé emocionální zraňování: opakovaná kritika, shazování, manipulace, zlehčování pocitů.
- 2. Nerespektování hranic: zasahování do partnerského vztahu, do soukromí nebo výchovy vnoučat.
- 3. Závislosti: například dlouhodobý problém rodiče s alkoholem, který narušuje vzájemnou důvěru.
- 4. Zásadní hodnotové rozpory: odmítání životních postojů, identity nebo partnera dospělého dítěte.
- 5. Vlastní rodičovství: s příchodem vlastních dětí začne člověk přehodnocovat své dětství a některé způsoby rodičovské výchovy už nechce tolerovat ani opakovat.
Proboha, mami, už mi nejsou tři!Foto: fizkes, Shutterstock.com
Obětovala jsem ti všechno!
„Mámu mám ráda, ale když se vidíme častěji než jednou za měsíc, jako by ve mně znovu ožily všechny nepříjemné pocity z dětství a dospívání,“ svěřuje se pětatřicetiletá Zuzana. „Ona si to nikdy nepřizná, ale já jsem vyrůstala s pocitem, že nic neudělám pořádně,“ dodává smutně s tím, že každé setkání s mámou ji stahuje zpět do toho psychického marastu.
„Rodiče si obvykle pamatují konkrétní činy, jak dítě živili, kam ho vozili na tábory, kolik se obětovali. A odstup vnímají jako nevděk nebo špatný vliv okolí,“ vysvětluje Dagmar Pechová.
Zato dítě si podle terapeutky pamatuje především atmosféru, jestli smělo mít vlastní názor či zda ho někdo poslouchal, když bylo smutné nebo naštvané. A to mnozí rodiče zcela pomíjejí. A navíc: připustit si, že za ne úplně dobrými vztahy s dospělými dětmi mohou stát i dávné křivdy či jejich špatné chování či rozhodnutí, je hodně bolestivé.
Jak komunikovat s dospělými dětmi
Naučit se jednat se svým dospělým dítětem jako rovný s rovným a plně jej respektovat není lehké, ale je to jediná cesta, jak udržet v rodině hezké vztahy. Odborníci doporučují nechat iniciativu na dítěti a nesnažit se si kontakt vynucovat telefonáty, zprávami nebo nátlakem.
„Úplně stačí jedna krátká zpráva, ve které dáte najevo, že dveře jsou otevřené. Užitečné je také přestat obhajovat vlastní verzi příběhu a zkusit si připustit, že dítě to mohlo prožívat jinak, i když s tím nesouhlasíte,“ doporučuje koučka.
