Článek
Můžeme si stokrát říkat, že žijeme v moderní době, v otevřené a respektující společnosti, kde všichni mají svobodnou volbu v tom, kým chtějí být a s kým chtějí být. Ale pak se vám vaše dítě svěří, že je zmatené ohledně své orientace nebo nesouzní se svým biologickým pohlavím, a vám se vevnitř rozehraje doslova koncert myšlenek a pocitů.
Jste v situaci, která není snadná ani pro jednoho z vás: coming out je těžký jak pro dítě, tak pro vás. Ale pokud se nechcete řadit k rodičům, kteří své dítě nepřijímají se vším všudy, a nechcete riskovat, že váš vztah ochladne nebo dokonce skončí, promyslete dobře, jak budete reagovat.
Jak se projevuje sexualita u dětí
Způsob, jakým děti a dospívající vnímají gender a sexualitu, se posunul za hranice jednoduchého dělení na: muž/žena a gay/heterosexuál. To dává větší svobodu vyjadřovat svůj gender a sexuální orientaci. Ale zároveň může být matoucí orientovat se v těchto pocitech a myšlenkách.
„Děti a dospívající se přirozeně nacházejí v procesu hledání vlastní identity. Témata sexuální orientace a genderové identity dnes dostávají mimořádně velký prostor v médiích, na sociálních sítích i mezi vrstevníky. Tento informační proud působí jak na děti, tak i na dospívající a může ovlivňovat způsob, jakým rozumějí svému prožívání a jak ho pojmenovávají,“ říká Olga Šerá, terapeutka z platformy Terapie.cz.
Když si dítě klade otázky ohledně identity
Nečekejte, že vám dítě řekne přímo a otevřeně, že je zmatené z toho, kým se cítí přitahováno, nebo že se necítí dobře ve vlastním těle. Najít odvahu přiznat to sám sobě a posléze rodičům a přátelům bývá dlouhý a náročný proces.
Možná jste si všimli určitých signálů (styl oblékání, sdílení na sociálních sítích apod.), ale ani tehdy nenuťte dítě do hovoru. Mezitím nejen slovy, ale hlavně činy ukazujte, že tam zkrátka jste. „Pokud dítě ve své sexuální orientaci nebo genderové identitě tápe, doporučila bych zachovat klid, netlačit ho k rychlému rozhodnutí ani k přijetí určité nálepky a zajistit mu kvalitní psychoterapeutickou péči,“ radí Olga Šerá. „Terapeut by měl citlivě zkoumat celý obraz jeho života, včetně případných traumatizujících událostí. Rodiče totiž nemusí vědět, co dítě prožilo, ani když jejich vzájemný vztah působí důvěrně.“
Jak na to
Jaký přístup doporučuje Petra Taye, psychoterapeutka ve výcviku působící na Hedepy?
- Vytvořte bezpečný prostor pro rozhovor: Pokud dítě samo téma otevře, dejte najevo, že s vámi může mluvit bez strachu z odsouzení. Často stačí naslouchat, ptát se, jak svou situaci dítě samo prožívá, a ujistit, že váš vztah se tím nemění.
- Netlačte: Některým mladým lidem chvíli trvá, než porozumí tomu, kdo je přitahuje a jak chtějí sami sebe označovat. Není nutné hned najít jasné odpovědi, dejte dítěti čas.
- Nabídněte pomoc: Pokud dítě zažívá výraznou úzkost, stud, šikanu, odmítání nebo se dlouhodobě psychicky trápí, nabídněte rozhovor s psychologem či psychoterapeutem, který má zkušenost s dospívajícími.
Vidíte, že dítě něco trápí. Možná i tušíte, co je důvodem… Ale počkejte, až se svěří samoFoto: BearFotos, Shutterstock.com
Co nedělat, když se dítě svěří?
V poradně S barvou ven, která mimo jiné pořádá podpůrnou rodičovskou skupinu, najdete i doporučení, jak se v této citlivé chvíli nechovat.
- Neřešte, co coming out dítěte znamená pro vás. Potřeby dítěte jsou primární.
- Nezpochybňujte a nezlehčujte informaci, kterou vám vaše dítě o sobě sdělilo.
- Nešiřte tuto novinu mezi ostatní příbuzné, aniž by s tím dítě souhlasilo.
- Nepátrejte, kde jste „udělali chybu“. Coming out není známkou, že jste dítě špatně vychovali.
- Pokud jste nejdříve reagovali nepřiměřeně a řekli věci, které vás mrzí, omluvte se!
