Článek
Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Dobrý den, moje dcera je studentkou osmiletého gymnázia. Za rok má maturovat, neví, kam dál. Ještě větší starosti mi ale činí lidé, se kterými se v létě seznámila a tráví s nimi fyzicky i online hodně volného času. Jedná se o nějaké duchovní společenství, dokonce se začala modlit. Ne že by se nám nějak odcizovala, aspoň ne víc než běžný puberťák (prošli jsme si to už se synem), ale jsme ateistická rodina a nikdo z mých příbuzných, ani já, této problematice nerozumíme. Bojím se, že se chytila nějaké sekty, nebude se učit, neudělá maturitu. Co mám dělat? Veronika, 45 let.
Odpověď
Uvařte dceři její oblíbené jídlo, servírujte v době, kdy bude mít dobrou náladu a ptejte se. Zkuste na chvilku zapomenout na svůj věk a generační rozdíl, který vás dvě odděluje. Nechoďte za ní jako ustaraný rodič se zvednutým prsem věštícím budoucí zkázu její existence. Nechoďte ani jako asertivní dospělý, který chce rozumně diskutovat. Buďte na chvíli jako dítě, spontánní, zvídavá, bez předsudků. Nicméně nezapomeňte si v hlavě připravit určitý scénář, abyste věděla, co vlastně chcete zjistit. Než se k „návštěvě dcery“ odhodláte, bylo by dobré si zvědomit alespoň několik skutečností.
Každá duchovní tradice obsahuje mystické učení. Ale daleko silnější pouto, které v náboženských komunitách funguje, je pouto společenské.
1) Nebojte se toho děsivě znějícího slova sekta. I tradiční náboženství je sekta, lépe řečeno jako sekta se zpočátku formovalo. Jedna partička utíká z otroctví, aby se pod horou setkala se svým osudem (židé), druhá postaví svoje tisícileté putování dějinami na jednom oslu a pěti tisících rybách (křesťané), další věří v reinkarnaci (buddhisté). Každá skupina má svoje svátky, rituály, písma a pravdy. Ostatní duchovní směry náš kulturní perimetr de facto nezahrnuje, jejich zastoupení v ČR je mizivé, není třeba se jimi vzrušovat. Otázka, na kterou je dobré najít od dcery odpověď, tedy zní, o jakou konkrétní skupinu se vlastně jedná. Zbytek si dohledáte z propagačních materiálů, které dcera jistě získala, s pomocí chatu GPT nebo Googlu.
2) Nebojte se toho děsivě znějícího slova duchovno. Každá duchovní tradice samozřejmě obsahuje mystické učení. Ale daleko silnější pouto, které v náboženských komunitách funguje, je pouto společenské. Mladý člověk touží někam patřit, hledá sám sebe v tekutých píscích proměňujících se vztahů, chce pocítit pevnou půdu pod nohama svého autentického já. Druhá otázka, kterou je dobré na dceři vyzvědět, tedy zní – v jakých momentech se s těmito lidmi cítí opravdu šťastná, přijímaná, sama sebou.
3) Nebojte se toho děsivě znějícího slova maturita. Maturita je od slova mature – zralý, dospělý. Nikdo z nás, kdo jsme zkouškou dospělosti prošli, jsme se samozřejmě zralými ze dne na den nestali. Otázka, kterou by bylo dobré dceři položit, tudíž zní, jak si sama dospělost představuje. Co pro ni znamená být zralou, jak jí v jejím dospívání její komunita pomáhá? Uvidíte, že sama zjistí, že jediný, kdo ji učiní zralou, bude pouze a výhradně ona sama, ale do té doby holt potřebuje nějakou tu berličku. Než ji odhodí, chce to čas.
Ale abyste jen neposlouchala. Nezapomeňte jí také dát jednu (nevyžádanou) dobře míněnou radu. Když už chodí do duchovního společenství, ať se tam naučí opravdu pořádně modlit. Zázraky se občas dějí a třeba díky té upřímné „promluvě k nebesům“ v den D tu maturitu udělá.
Poznámka redakce: Postoj Samuela Kaufmana nevyjadřuje názor redakce, ovšem může vysvětlovat hnutí mysli některých mužů či žen ve vašem okolí.
