Hlavní obsah

Moje máma umírá a manžel mi vyčítá čas, který s ní trávím. Jsem vyčerpaná a nevím, co mám dělat

Foto: Vadym Pastukh, Shutterstock.com

Foto: Vadym Pastukh, Shutterstock.com

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Irena má veliké trápení se svou maminkou – je jisté, že během pár týdnů zemře. Proto se jí snaží co nejvíc věnovat, jenže její manžel i synové jí nejen nepomohou, ale navíc jí vyčítají čas, který u maminky tráví. Co jí poradí Samuel Kaufman?

Článek

Na email vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den, moje maminka umírá na rakovinu, lékaři ukončili léčbu a teď už jí jen ulevují od bolestí a problémů. Její stav se pořád zhoršuje, vyžaduje neustálý dohled a odbornou péči, což jsem už nezvládala (navíc musím také bohužel chodit do práce). Tak jsme jí sehnali krásný hospic, kde se o ni skvěle starají. Snažím se s ní být, jak jen to jde, chodím za ní každý den, ale už mi pomalu docházejí síly.

Nejdřív jsem se o maminku doma starala sama a teď jsem sama i na návštěvy. Chodím tam samozřejmě ráda (jestli se to tak dá říct), ale je to časově i citově strašně vyčerpávající. Můj muž mi s ní nepomáhal, když byla doma, a nezajde za ní ani teď. A navíc mi začal vyčítat, že v hospicu trávím hodně času, který bych podle něj měla spíš trávit s rodinou. Když mu říkám, že máma je přece také rodina, tak se tváří uraženě.

A k tomu se přidalo to, že mi on i naši dva synové (15 a 17 let) odmítají pomáhat s domácími pracemi. Snažím se jim vysvětlit, že je to otázka maximálně několika týdnů, kdy maminka odejde, ale oni se tváří, jako bych jim nějak ubližovala. Přitom když byla ještě v pořádku, manžel i synové s ní jako s tchyní a babičkou podle mě vycházeli dobře, takže to celé nějak nechápu.

Jsem vyčerpaná a také začínám být naštvaná. A nevím, jestli si mohu dovolit svou přítomnost u maminky omezit a být víc s rodinou. Chápu, že i oni mě potřebují. Děkuji vám. Irena (47 let)

Odpověď

Nepotřebují, paní Ireno. V tuto chvíli je nejdůležitější něco úplně jiného. Víte, co se radí rodičům při nouzovém přistání letadla, když mají vedle na sedadle své dítě? Jakmile vypadnou kyslíkové masky, odpovědný rodič musí myslet v první řadě na sebe. Uchopit masku, zhluboka se nadýchat kyslíku a teprve POTÉ se snažit zachraňovat ostatní. Pakliže to neudělá, nezachrání ani své dítě, ale dokonce ani sám sebe. A vy v současném období prožíváte krizovou situaci. Z tohoto pohledu je třeba se k problému postavit.

1. Jak začít sama u sebe? Každé ráno si před zrcadlem zkuste říct, že v tuto chvíli není na světě nikdo důležitější než vy. Nebojte se to říct nahlas a zřetelně. Nebojte se to říkat třeba i opakovaně. Každý druhý den si nezapomeňte udělat radost nějakým sebeoceněním. Každý přece máme nějaké slabůstky, co nám prozařují den. Ať už se jedná o oblíbenou zmrzlinu, film na DVD, novou rtěnku, nebo sexy tričko, případně procházku o samotě v místě, které vás nabíjí a inspiruje.

2. Jste na všechno sama? Hledejte spojence. Pakliže vaši nejbližší nejsou ochotni přispět svou přítomností, nevadí, mohou pomoci jinak. V době moderních technologií mohou vaši kluci navštívit babičku přes online konferenci nebo třeba napsat povzbudivou esemesku. Namalovat obrázek, koupit něco dobrého, co jí osobně přinesete. Možností je mnoho, jak mamince naznačit, že na ni myslí a není jim lhostejná. V okruhu jejích známých jsou možná stále lidé, kteří by také rádi pomohli: osobní návštěvou, dárkem, telefonním hovorem, alespoň tím, že jí pošlou něco, co jim oběma připomene společně prožitý hezký čas.

3. Váš manžel? Ten ať šoupe nohama. Domácí práce neřešte! Nakupujte pouze pro sebe, nádobí myjte pouze po sobě, perte si pouze svoje použité věci. Garantuji vám, že vaši tři chlapci po této názorné terapii přijdou velmi rychle k rozumu. Pochopí, že bez práce nejsou koláče (ani vyprané prádlo), a ještě vám rádi pomohou. A pokud ne, budou mít holt hlad a špinavá trička. Hodně sil a trpělivosti ze srdce přeje Samuel Kaufman

Načítám