Článek
Domov je místo, kde byste po celém dni povinností měli oba najít pohodu a klid. Tvrdit, že když se dva milují, na tom, kde a jak žijí, nezáleží, je krátkozraké. „Prostředí může ovlivňovat náladu, míru stresu i schopnost odpočívat. A pokud se jeden z partnerů doma dlouhodobě necítí dobře, může se to postupně promítat do vzájemného soužití,“ tvrdí životní koučka Lenka Procházka.
Soužití minimalisty s někým, kdo naopak rád věci hromadí, vystavuje a sbírá, může být značně komplikované. Co se s tím dá dělat?
Nejde o vkus, ale o respekt
To, že vy máte rádi poličky prázdné, kdežto partner je chce zaplnit mušlemi, roztomilou soškou od babičky a hrnečkem od kamaráda, není jen otázka vkusu. „Problém je i v neschopnosti respektovat potřeby druhého. Pro někoho znamená prázdný prostor klid a svobodu, pro jiného představují věci vzpomínky, útulnost a pocit bezpečí,“ vysvětluje Lenka Procházka.
Místo nezdravých hádek o každou dekoraci byste v prvé řadě měli zjišťovat, co se za vašimi a partnerovými preferencemi skrývá. „Někdy totiž zjistíte, že za potřebou neustálého pořádku může být snaha získat pocit kontroly a předvídatelnosti. Za hromaděním věcí zase mohou být vzpomínky, sentimentalita nebo obava ze ztráty. Samozřejmě to tak nemusí být vždy, ale stojí to za prozkoumání,“ radí Lenka Procházka.
Domov je místo vás obou, proto je potřeba oboustranně respektovat potřeby a vkus každého z vásFoto: Ground Picture, Shutterstock.com
Bez pravidel to nepůjde
Domov je místo vás obou, proto musíte najít rovnováhu mezi svými odlišnými představami. „Vlastně se můžete vzájemně obohacovat. Minimalista může do společného prostoru přinést jednoduchost a řád, druhý partner zase osobitost, útulnost a vzpomínky,“ říká Lenka Procházka. Ale rozhodně to nezvládnete bez několika pravidel.
- Rozdělte si prostor: Každý by měl mít v bytě či domě místo, které je jen jeho, a může si ho uspořádat podle sebe. V domě to může být celá místnost (pracovna, dílna, garáž…), ale i malé místo v bytě (pracovní kout, knihovna, toaletní stolek) postačí.
- Společné prostory: Obývák, jídelna, ložnice. Společné prostory by měly být výsledkem kompromisu. Takže ne úplně prázdná polička, ale ani plná všeho možného.
- Nevyhazujte nic bez souhlasu: Nikdy nevyhazujte nic bez partnerova vědomí a souhlasu. Vám dvacet let stará vojenská košile připadá jako kus ošuntělého hadru, pro něj to mohou být vzácné vzpomínky. „Pokud jeden partner tajně vyhazuje věci druhého, může tím výrazně narušit vzájemnou důvěru,“ varuje koučka.
- Stanovte si hranice: Jedna věc je vystavování suvenýrů, druhá hromadění, které omezuje fungování domácnosti. Pokud máte třeba sklep od podlahy po strop plný harampádí a dostat se k tomu, co doopravdy potřebujete, je celodenní mise, pak je to problém. Je potřeba učinit dohodu, společně se na úklid vrhnout a třídit, i když to jednoho z vás bolí.
- Pravidelná údržba: Mluvte o svém domově pravidelně, ne až ve chvíli, kdy jeden z vás vybuchne kvůli další sošce na poličce. Už na dovolené můžete při nakupování suvenýrů probírat, co s těmi pěti vějíři, sedmi obřími mušlemi a třemi těžítky budete dělat. Ve výsledku si přivezete třeba jen jednu věc, pro kterou v bytě místo najdete.
Proč na domově (ne)záleží
Je jasné, že na tom, jak to u vás doma vypadá, záleží. Ale ani dokonale nablýskaný byt jako z katalogu nezaručí pohodový vztah. „Můžete mít nádherný minimalistický interiér, ve kterém ale panuje napětí, chlad a neustálá kritika. A můžete mít domácnost plnou knih, obrázků a dětských hraček, kde se všichni cítí přijímaní a v bezpečí,“ dodává Lenka Procházka.
