Rozhádaní kamarádi. Jak ustát drama v partě? A je lepší být neutrální, nebo si zvolit jednu stranu?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Čím víc lidí, tím víc názorů a pohledů na různé věci, a tím pádem i větší riziko neshod. A pokud se kvůli něčemu rozhašteří dva členové party přátel, může to být pěkná mela, která zasáhne i ty, již s daným sporem nemají vlastně nic společného. Lze to vůbec ustát a o kamarády nepřijít?

Vždy samozřejmě záleží na tom, jak úzké vztahy mezi vámi panují. Jak často se setkáváte, proč, zda se přátelí i vaše děti a podobně. Je prostě rozdíl, jestli se vídáte jednou dvakrát do roka, nebo dvakrát do měsíce. „Pokud si jste skutečně blízcí a máte úzké vazby, spor mezi několika členy celkovou náladu určitě ovlivní. Dokonce bych to z hlediska dynamiky emocí přirovnala k rodinným neshodám. Můžete prožívat smutek, zmatení, loajalitu k jedné i druhé straně, ale také úzkost a strach z rozpadu vztahů,“ vysvětluje životní koučka Lenka Procházka.

I když si myslíte, že přesně víte, o co mezi dvěma rozhádanými členy party jde, nemusí tomu tak být. Proto není rozumné se přiklánět k jakékoli straně, vyhrazovat se proti někomu a podobně. „Já bych volila neutrální pozici, protože do hloubky konfliktu nevidíte a netušíte, co se v těch dvou doopravdy odehrává,“ radí Lenka Procházka. Pokud se rezolutně jednoho zastanete, hrozí, že na straně druhé přijdete o důvěru, tudíž i o přátelství. Celý spor se snadno může otočit proti vám.

>>>Kamarádi se rozvádějí! Jak to zvládnout?

Podle Procházky je samozřejmě možné zaujmout roli jakéhosi mediátora, který bude na obou stranách krotit vášně, připomínat sílu jejich přátelství, vyzývat ke smíru a podobně. Rozhodně to ale není vaše povinnost. „Můžete zůstat v pozici pozorovatele a do konfliktu se vůbec nevměšovat, i to si můžete dovolit,“ dodává Procházka.

Stanovte si hranice a komunikujte. Právě pomocí upřímné a otevřené komunikace si můžete stanovit, kam až v daném sporu chcete jít. Znepřáteleným kamarádům prostě musíte říct, jak se hodláte v téhle situaci chovat, i co v tomto směru očekáváte od nich. „Je potřeba jasně sdílet svoje pocity a myšlenky,“ upřesňuje Procházka.

Není nic špatného na tom říct: „Mám vás oba rád(a), oba jste pro mě důležití, ale do vašeho sporu úplně nevidím. Klidně vyslechnu vaše pocity, jak vás ta situace trápí, ale odmítám poslouchat pomluvy, stížnosti a podobně.“ Pak klidně můžete nabídnout své rameno kamarádce, která se vám svěří, jak moc se bojí, že přijde o kamarády, že je z toho smutná a tak dál. Ale jakmile začne mluvit o tom, co jí „ta druhá“ udělala, jak jí ublížila, zranila, urazila, jak hrozná je, můžete ji zastavit. A připomenout jí hranice, které jste si na začátku stanovili.

Možná vás v danou chvíli kamarádka nepochopí, protože s ní zmítají emoce. Ale vy máte šanci, že až emoce pominou, pochopí vás zpětně. Právě tohle je cesta, jak žádnou z nesvářených stran neztratit. Když se vyhnete pomlouvání, přiklánění se na jednu či druhou stranu, a naopak si udržíte neutralitu, až se vše uklidní, měli byste z toho vyjít bez úhony a se ctí.

Pravda je ale taková, že žádné vztahy nejsou neměnné. A s tím je třeba počítat. „Chce to přijmout, že vztahy jsou tu od toho, abychom se vyvíjeli a měnili… Tyhle situace nás to velice dobře učí,“ říká Lenka Procházka. A tak i když jeden ze nesvářených lidí z vaší party odejde, váš vztah s ním může pokračovat. Jen jinak, v jiné dynamice, v jiném prostředí. Ale i když se oba udobří a skladba vaší skupiny zůstane neměnná, nemusí to být stejné jako předtím. Takový je už život a rozhodně to není špatně.

Některá uskupení kamarádů jsou samozřejmě rizikovější než jiná. Ta třetí… Přátelství tří žen může být toxické! Hrozí pomluvy, rivalita a závist