Hlavní obsah

Tatínkova holčička aneb Proč se muži o své dcery tak bojí?

Foto: Dmytro Zinkevych, Shutterstock.com

Když jsou malé, hýčkají si je, dovolí jim skoro vše. Jak ale rostou, přicházejí zákazy a omezení. Jakmile se z holčiček stávají slečny, v mužích totiž roste strach, že jejich děvčátku někdo ublíží. Jenže když pánové neudrží své obavy pod kontrolou, mohou z toho vzniknout pořádné trable.

Článek

Pro většinu mužů je těžké přistupovat ke svým dcerám stejně jako ke svým synům. Nejde vůbec o to, že by své děti nemilovali stejně, ale o přístup, o způsob výchovy a vnitřní přesvědčení, že holčičky je potřeba více chránit. „Jde tu u klasický mužsko-ženský princip. O ochranu dcery, o pocit, že je křehká a zranitelná. Táta jednoduše roztahuje pomyslná ochranná křídla, snaží se přebrat kontrolu, zabránit tomu, aby nedošlo ke zranění jeho dcery. U syna se tak nějak předpokládá, že se ochrání sám,“ vysvětluje životní koučka Lucie Mucalová.

Problém přichází v pubertě

Do příchodu puberty to bývá spíš úsměvné. Tatínci se rozplývají nad sladkými úsměvy svých holčiček, nechají se jimi leckdy doslova „oblbnout“ a jednoduše jim snesou modré nebe. Když si odřou koleno, chlapi jako hory foukají rozněžněle každou bolístku, kdežto u synka zkontrolují vážnost zranění, a když vyhodnotí, že o nic nejde, chlapácky je poplácají po zádech a pošlou zpátky do světa. A je to vlastně v pořádku, dívenky se cítí jako princezny, chlapci jako velcí muži.

Problém nastává ve chvíli, kdy se z malých roztomilých holčiček začínají stávat slečny. Najednou už se tátova holčička nekroutí jen tak legračně před zrcadlem v máminých lodičkách, ale vyděsí ho, jak moc jí sluší vlastní boty na podpatku. Tatínci už se nesmějí, když jejich dcerka přijde s červenou pusou, protože mámě ukradla rtěnku. Při pohledu na svou nalíčenou teenagerku, která vyráží někam s kamarády, je jímá hrůza. Najednou přichází obrovský strach, protože rozbité koleno stačí pofoukat, ale co se zlomenou dušičkou?!

Foto: Lopolo, Shutterstock.com

Otec by měl být k dceři ani ne moc blízko, ani ne moc daleko

Z čeho mají otcové strach?

Muži se bojí jednak o fyzické bezpečí svých dcer (aby je nikdo nepřepadl, neznásilnil, nezbil), ale i o jejich emoce (aby nepotkaly kluka, co je jen využije, aby nepřišly do jiného stavu a podobně). Další problém je, že tátové prožívají v této době jakýsi pokles zájmu. „Mohou se zaleknout ztráty prvenství v ochranitelské roli. Najednou už nejsou ti záchranáři číslo jedna. Poráží je spolužáci a kamarádi, není po nich taková poptávka jako dřív,“ vysvětluje vztahová koučka Iva Filipi.

A je tu ještě třetí aspekt. Doposud měli tatínci o svých dcerách přehled. Věděli, kde si hrají, s kým si hrají, s kým kamarádí. Tahle informovanost jim dávala pocit, že mají vše pod kontrolou. Jenže všichni víme, že puberťáci nebývají moc sdílní. Jedinou informaci, kterou z nich leckdy dostanete, je, že jdou ven s kámoši. A ta nevědomost je samozřejmě strašidelná.

Zákazy u puberťaček nefungují

Okamžitě se jdi převléct, takhle krátké šaty nosit nebudeš. Jdi si umýt obličej, na rtěnku zapomeň. Do kina od osmi večer? Ne, jdi na odpolední představení.

Tatínci, kteří ještě před nedávnem nedokázali své dcerce říct ne, najednou chrlí jeden zákaz za druhým. Je to jejich způsob, jak mít své dítě opět pod kontrolou, jak ho ochránit. Jenže je to kontraproduktivní. „Ze strany dcery může docházet k nepochopení, vzteku nebo bezmoci a pokud jde o extrémní zákazy, může to mít vliv i na dívčino sebevědomí. Dívky často chování svých otců nerozumí, čímž dochází k odcizení, vzdalují se,“ varuje Lucie Mucalová.

Zákazy a příkazy jednoduše vše jen zhorší. „Takové vnášení tlaku do vztahu s dcerou ničemu nepomůže. Ba naopak, dcera se v reakci začne přirozeně uzavírat do sebe a omezí vzájemnou komunikaci na minimum,“ dodává Iva Filipi.

Foto: YAKOBCHUK VIACHESLAV, Shutterstock.com

Zákazy a příkazy jsou k ničemu. Nutná je otevřená komunikace

Jak ustát dceřino dospívání

Odborníci se shodují, že jediná cesta je upřímná komunikace. Muži se musí odhodlat a přiznat svou slabost. Jednoduše své dceři říct, z čeho mají strach, čeho se tak bojí. Vysvětlit jim, proč se chovají, jak se chovají. „Dcera to potřebuje slyšet. A hlavně je nutné hledat kompromisy. Jde o budování důvěry, o budování vztahu mezi mužem a ženou a hlavně budování zdravého sebevědomí,“ radí Lucie Mucalová.

A především, pánové v sobě musí najít sílu a dovolit svým holčičkám dospět. „Pomáhá přijmout to, že dcera si potřebuje projít určitou zkušeností sama, aby se mohla spojit se svou ženskou sílou. Otec by si měl uvědomit, že někdy stačí jen tu být, mít připravenou otevřenou náruč a čekat. Pochopit, že projevování lásky a důvěry je maximum, co v tomto období může dceři dát. Umožní jí to projít zdravým dospíváním a vyjít z něj jako žena vědomá si své hodnoty,“ dodává koučka Iva Filipi.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.