Hlavní obsah

Honzík doplatil na nepozornost dospělých a téměř se utopil. Lékaři mu nedávali naději, rodiče se nevzdali

Foto: Archiv rodiny

Foto: Archiv rodiny

Toho dne nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo stát něco výjimečného – na programu byla jen radost a spousta bezstarostného smíchu. Stačila však chvilka a život Honzíka a jeho rodičů se před pěti lety obrátil vzhůru nohama.

Článek

Jako většina zdravých chlapečků v jeho věku si tehdy ani ne dvouletý Honzík rád stavěl z lega, jezdil na odrážedle a užíval si chvilky s rodiči a starší sestrou. Organizovaný pobyt s dalšími dětmi, kam s maminkou odjel, měl být jen jednou z mnoha společných aktivit. Bohužel ale skončil obrovskou tragédií.

Honzík nebyl k nalezení

Ten den se maminky s dětmi rozhodly, že půjdou na výlet. Honzíkova maminka Kamila Šiplová poprosila ostatní dospělé, aby jí chlapce pohlídali, že zajde pro svačiny. Když se ale o pár minut později vrátila, svého synka neviděla a začala ho hledat. „Maminky, které mi slíbily, že Honzíka pohlídají, postávaly stále na stejném místě, z toho jedna z nich přímo před biotopem, nepovažovala jsem proto tuto oblast za místo, kde by Honzík mohl být,“ svěřila se nám. Tím ztratila cenný čas.

Resuscitací mu zachránila život

Honzíka ustavičně volala, ale neozýval se. „Najednou jsem slyšela hysterický výkřik maminky, která stála před biotopem, a věděla jsem, že budu skákat do vody. Když jsem přiběhla, už mi jen podala modrého Honzíka. Ihned jsem ho položila na zem a začala provádět resuscitaci,“ popsala nám Kamila, která po narození starší dcery absolvovala kurz resuscitace miminek. A ještě že tak! Zachránila tím Honzíkovi život.

Foto: Archiv rodiny

Během své léčby udělal Honzík neskutečný pokrok. „Z dítěte, které mělo středně těžkou mentální retardaci, se dostal do pásma lehké mentální retardace, nyní jsme na pomezí normálu. Od září nastupuje do základní školy pro žáky s tělesným postižením, kde bude mít výukový program upravený jeho omezením,“ raduje se jeho maminkaFoto: Archiv rodiny

Požádala jsem ostatní maminky, aby Honzíka pohlídaly. Ony s tím souhlasily. Vnitřně mě jako matku trápil léta pocit viny, že jsem je měla lépe odhadnout.

Dvacet minut beznaděje

Resuscitaci prováděla 20 minut, dokud nepřiletěl vrtulník i pozemní záchranná služba. „Následně dostal Honzík speciální vrtačkou adrenalin do kosti. Po šesti minutách mu nahodili srdíčko, ale zornice očí stále nereagovaly. Celou dobu mi letělo hlavou, že tohle nemůže být pravda, že je to zlý sen,“ popsala situaci maminka. Letecky ho záchranáři přepravili do FN Brno, kde lékaři bojovali o jeho život.

Lékaři neviděli žádnou šanci

Po třech dnech lékaři Honzíka odpojili od dýchacího přístroje. Otevřel oči a na malou chviličku dokonce i viděl. Byl to šťastný okamžik. Za pár chvil však zase očka zavřel a jeho stav se výrazně zhoršil. Začaly přicházet tzv. opistony – bolestivé křeče. Léky nezabíraly. Lékaři stanovili diagnózu - syndrom areaktivní bdělosti, při němž tělo funguje, ale mozek ne.

„Jedna věc je mít dítě v kómatu a druhá, když víte, že trpí nelidskými bolestmi způsobenými křečemi. Měl prsty zatnuté v pěst a bouchal si jimi do hrudi tak, že si vybouchal díry do masa. Pohled na něj těžce snášeli i profesionálové. Po pár dnech nám lékaři řekli, že nemají léčbu, kterou by nám mohli nabídnout, a navrhli paliativní péči,“ svěřila se s nejhoršími okamžiky života Honzíkova maminka.

Foto: Archiv rodiny

Honzík a jeho sestřička mají krásný vztah. „Poslední roky jsem se výhradně věnovala pouze Honzíkovi a jeho léčbě, a také starší dceři, která má rovněž své potřeby. Celou rodinu situace hluboce zasáhla.“ Foto: Archiv rodiny

Smrt nepřicházela v úvahu

I když lékaři tvrdili, že do deseti let Honzík zemře na celkové selhání organismu, jeho rodiče se nevzdávali. „Vím, že jsem se v tu chvíli naklonila k Honzíkovi a řekla mu, že pohnu i zeměkoulí, ale takto to nebude. Dokud dítě žije, stále je naděje. Popravdě, varianta smrti byla v tu dobu nepředstavitelná. Ale byla jsem odhodlaná zůstat se svým dítětem do konce a držet ho v náručí.“

Zázrak v podobě pupečníkové krve

Honzík se z kómatu probudil díky pupečníkové krvi, kterou si maminka nechala uchovat po jeho porodu. „O uchování pupečníkové krve jsem se dozvěděla z letáku u lékaře. Samozřejmě jsem doufala, že ji nikdy nebude potřebovat,“ popsala své rozhodnutí, které jejímu synovi zachránilo život! „Lékaři nemohli věřit vlastním očím,“ popsala nám maminka. Honzík jí ústy, leze po čtyřech, a pokud se má čeho přidržet, vydrží i chvilku stát. Také se rád směje a někdy i pláče. Mluvit a chodit bohužel ještě nedokáže.

Foto: Archiv rodiny

„Velmi děkujeme všem laskavým dárcům, kteří podpořili a podporují Honzíka na jeho cestě za úplným uzdravením. Velmi si vaší pomoci vážíme. Bez vás by Honzíkovy pokroky nebyly možné. Navždy vám budeme velmi vděčni.“Foto: Archiv rodiny

Bez vaší pomoci se neobejdou

Chlapec absolvuje velmi náročnou léčbu. Především to jsou ponory v hyperbarické komoře, aplikace kmenových buněk, specializované laserové terapie, náročné rehabilitace, 4× denně Vojtova metoda a 3 až 5 hodin denně laserová terapie. Dle lékařů se Honzík může uzdravit, pokud bude neustále rehabilitovat a postupovat stále stejným tempem. Na to ale bude potřeba další léčba, kterou nehradí zdravotní pojišťovny, a rodinný rozpočet je již vyčerpaný. Peníze z původní sbírky pomalu dochází. Proto vás maminka moc prosí o pomoc. Rodině aktuálně chybí částka 6 720 124 Kč. Za tu budou Honzíkovi rodiče hradit laserovou terapii v Americe, aplikaci kmenových buněk na Slovensku, rehabilitační cvičení a další léčebné procedury a zdravotní pomůcky.

Jak Honzíkovi můžete pomoci?

Pokud také budete chtít Honzíkovi pomoci se rozmluvit a začít chodit, pošlete prosím jakoukoliv částku na náš transparentní účet 1117771700/5500 s VS 7878.

Pro pomoc ze zahraničí:

IBAN CZ4155000000001117771700, BIC/SWIFT RZBCCZPP, název příjemce: o.p.s. Život dětem, adresa: Koclířova 771, 198 00 Praha 9-Kyje, do poznámky: VS 7878, banka Raiffeisenbank. Děkujeme

Foto: Život dětem

.Foto: Život dětem

Související témata:
Vojtova metoda

Načítám