„Tátové, kteří myjí podlahu a chodí s dětmi k doktorovi, jsou pořád neobvyklí,“ říká Senta Čermáková

Své neobvyklé křestní jméno dostala podle postavy z Wagnerova Bludného Holanďana, kterého miloval její dědeček a dost možná podle jedné z jeho tajných lásek. „To jsem ještě dopadla dobře. Otec si přál, abych byla Kostka, když už se nenarodil syn Honzík!“ směje se Senta Čermáková. Pravdou je, že Senta znamená svatá – tedy ta, co se snaží dělat dobré věci pro společnost. A to ona opravdu dělá.

Po pětadvaceti letech ve vedení společnosti Hewlett-Packard a působení v roli ředitelky inovací v Deloitte dnes stojí Senta Čermáková ve vedení neziskové organizace Czechitas a snaží se podporovat a vzdělávat ženy, aby se nebály nových technologií a lépe se tak uplatnily na pracovním trhu. Dokáže velmi srozumitelným způsobem vysvětlit, jak se ve světě digitálních pojmů a umělé inteligence pohybovat a vytěžit z nich to nejlepší. I proto jí právem patří místo v naší rubrice Ženy, které nás baví. Co si myslí o dnešní zrychlené době, jak vidí budoucnost žen ve společnosti a co podle ní udělá s našimi životy umělá inteligence?

Často o sobě mluvíte jako o transformátorce, která se snaží změnit postavení žen ve společnosti. Myslíte si, že zhruba za posledních deset let se nějak významněji změnilo?

Je to tak. Jsem nadšená do transformací, ať už jde o spojování firem, mezinárodní optimalizace procesů, nebo AI a digitální transformace. A asi je to tím, že jsem pracovala v kulturách, kde je postavení žen již zcela rovnoprávné (USA, severské země), a kde v těchto komplexních projektech ženy hrály klíčovou roli. Pozitivní posun v České republice za posledních deset let je, ale pořád se ani zdaleka neblížíme ke spravedlivé dělbě práce, péče, příležitostí i výdělku. A kariérně orientované ženy brzdí nejen vlastní stereotypy, ale také velmi dlouhé mateřské a rodičovské dovolené.

Nebo narážíme na stále hluboko zažité stereotypy?

Stereotypy nás stále svazují. Zejména na menších městech a na vesnicích.

>>> „Nedává to smysl, nevím, jak přežiju,“ říkala si. Nyní má Michaela novou kariéru a ukončila toxický vztah

Také jste na ně narážela?

Měla jsem těžký návrat po druhé roční mateřské – se dvěma dětmi jsem byla pro zaměstnavatele „nespolehlivá“ a nedostala jsem zpět svou manažerskou roli. Tak jsem musela začít v jiném oddělení a od nuly.

Myslíte si, že dnešní dvacátnice budou za dalších dvacet třicet let žít úplně jinak než jejich matky?

Bohužel si myslím, že nebudou.

Je trochu smutný odhad, jak velkou roli v tom hraje rodina a výchova?

Rodina je klíčová. Vzory, hodnoty, pracující a šťastné maminky. Tatínkové, kteří se starají a pomáhají fyzicky i psychicky.

Jakou nejdůležitější radu jste v tomto ohledu dala svým dětem?

Má rada je stejná pro dceru i syna: „Když je šťastná žena, je šťastná celá rodina.“

Vnímáte, že dnešní mladí už žijí dnes jinak?

Doba je digitálnější. Generace Z je sebevědomější, má lepší jazykovou výbavu a nebojí si říci o zpětnou vazbu. Ale pořád tu máme dvojí metr a podvědomě ženy podceňujeme.

Vážně to tak vidíte?

Situace se zlepšuje ve vztahu k dětem i v tom, kolik jim dnešní tatínkové věnují času. Ale že by tatínkové myli podlahu, chodili s dětmi k doktorovi, zůstávali s nimi doma v době nemoci či dokonce na rodičovské dovolené, to je stále velice neobvyklé.

Co dnešním ženám z vašeho pohledu nejvíce chybí? Často se mluví o tom, že těm 50+ sebevědomí a odvaha být sama sebou, ale mnohé se dnes staví na vlastní nohy i bez partnera. Možná jde o nový trend…

Sebevědomí českým ženám chybí ve všech generacích. Také prostor pro sebe a pro svůj osobní systematický rozvoj. Život bez partnera nevidím jako trend, ale může se to stát, když žena vhodného partnera nepotká.

Hodně se zabýváte vývojem a vlivem AI, v čem vidíte její největší přínos a naopak nebezpečí?

Umělá inteligence nás umí zprostit rutinní práce a vyhradit nám prostor na to, co nám jde v naší profesi nejlépe. Dlouhodobě je to ovšem fenomén, který jako lidstvo nemáme filozoficky ani psychologicky dobře promyšlený. Riziko vidím v tom, že AI společnosti povětšině vedou technokrati s vidinou tučných výnosů a moci.

Myslíte si, že bude mít vliv i na to, jak o světě kolem nás smýšlíme, nebo například i na vztahy?

Ano, bude. Někdy a někde dokonce již má.

A začne mít v budoucnosti vliv i na naše každodenní fungování a prožívání?

V některých profesích budou naše prožívání a naše lidskost důležité. Například ve službách, v uměleckých profesích, v psychologii, psychiatrii a podobně. Ale většina intelektuálních profesí bude do velké míry zautomatizována.

Hodně se zabýváte i hledáním lidského potenciálu, objevováním talentu. Co je z vaší zkušenosti v tomto ohledu nejdůležitější?

Vnitřní dialog. Přemýšlení nad osobními hodnotami a osobními tužbami v měnícím se světě. A k tomu vhodné a agilní celoživotní vzdělávání. Svět se bude tak rychle měnit, že nám nebude stačit chodit do školy do 23 let. Školy se stanou vzdělávacími rampami a budeme se do nich opakovaně vracet. Na konferenci SXSW v americkém Austinu, kde jsem v roce 2025 přednášela, se edukátoři shodli na tom, že se naše děti budou do školy vracet velmi frekventovaně. Někteří i sedmnáctkrát.

A myslíte si, že i žena takzvaně v letech může pomýšlet na změnu kariéry?

Určitě. Každý si v sobě nese mnoho skvělých talentů, které můžeme napřít do nepřeberného množství profesí a projektů. Důležité je nebát se, chtít se něco nového naučit a odhodlaně změnu udělat. Pokud jste ženy, třeba v naší organizaci Czechitas. A i muži najdou pomoc například v naší rodinné vzdělávačce Inspiruj se.

Přivezla pilates do Česka a učila tančit Clintonovu dceru. A teď Renata Sabongui otevírá další éru