Článek
Narodila se 4. května 1965 v Brně, a protože její maminka pracovala v třísměnném provozu, od dvou let trávila všední dny v internátních jeslích i školce, víkendy pro ni byly svátkem. Ještě jí nebylo deset let, když se rodiče rozvedli. „Zůstala mi z té doby neustálá touha, aby mě lidé milovali,“ řekla v jednom z rozhovorů.
V patnácti letech odešla do Prahy studovat střední ekonomickou školu, ale mnohem radši měla amatérské divadlo, v němž hrála. A tak, když jí kamarádka řekla o konkurzu do filmu Sestřičky, vyrazila na něj.
Láska s přísným režisérem
Na natáčení s režisérem Karlem Kachyňou, jemuž se pro jeho přísnost říkalo „železný dědek“, vzpomíná s láskou, i když ji ze začátku rozplakal. „Ale pak už jsem tu přísnost nevnímala, zamilovala jsem se do vlídného, sympatického chlapa, který mě měl rád,“ vzpomínala na vztah, jejž s Kachyňou deset let tajili, a až když otěhotněla, stvrdili ho sňatkem.
Mezitím natočila bezprostředně po Sestřičkách s režisérem Ferem Feničem Džusový román, který měl punc i popularitu skoro zakázaného filmu: směl se promítat pouze s následnou besedou, kde se vysvětlovalo, že příběh není pro „naši mládež“ typický.
S Kachyňou pak natočila ještě televizní film Městem chodí Mikuláš a pro kina Dobré světlo, Smrt krásných srnců a Krávu, která je vrcholem jejich společné tvorby. Víc rolí od Kachyni nedostala, protekční manželkou se nestala. „Vím, pro jaké role se hodí, a kdybych ji obsadil jen z protekce, řezal bych si větev sám pod sebou,“ řekl k tomu režisér.
Opožděné dětství a návrat do dospělosti
„Když jsem byla dítě, musela jsem se v internátech chovat dospěle a dětství jsem si dovolila až s Kachyňou,“ řekla o jejich vztahu, jemuž po narození dcery Karolíny obětovala kariéru, a když onemocněl manžel, starala se do poslední chvíle sama i o něj. Později v souvislosti s filmem Domácí péče přiznala, že má pečovatelství v sobě, někdy dokonce až přehnaně.
Když Kachyňa zemřel a ona zůstala na všechno sama, propadla se až do depresí. Díky lékařům, psychoterapii a přátelům se z nich dostala, ale na velkou roli si pak musela počkat. Jednou se dokonce svěřila, že si někdy kladla otázku, proč na ni filmaři zapomněli.
Role sice dostávala, ale byly malé a toho typu, které k ní pozornost nepřipoutaly: Alice Nellis ji obsadila do filmu Mamas & Papas, Jan Hřebejk do Nevinnosti, Jan Prušinovský do Okresního přeboru, ale žádná z těch postav nebyla pro diváky zapamatovatelná.
Jak šel čas s Alenou Mihulovou
Velký návrat na výsluní
Až přišla Domácí péče, kterou si vybojovala. „Hned, jak jsem si přečetla scénář, věděla jsem, že to je role přesně pro mě. Jenže jsme se scházeli s autorem Slávkem Horákem skoro rok a on vždycky řekl, že postava, kterou psal přesně podle svojí maminky, jsem úplně jasně já. Jenže jsem na roli šedesátnice moc mladá. Přesvědčila ho až maskérka.“
Domácí péče byl triumf a velký comeback. Vzápětí dostala roli ve filmu Anthropoid, kde hrála mimo jiné s hvězdou Padesáti odstínů šedi Jamiem Dornanem a se Cillianem Murphym, následovaly další role ve filmech i seriálech.
Teď právě natáčí s Tomášem Mašínem televizní film Gerta Schnirch podle románu Kateřiny Tučkové o osudu dívky z česko-německé rodiny, která se stává obětí divokého odsunu.
A žije šťastně ve svém domě společně s již dospělou dcerou Karolínou a její partnerkou Natálií: „Neznám lepší pocit, než když se matka může dívat na to, jak je její dítě přirozeně šťastné.“
