Nejslavnější čeští workoholici: Pilní jako včelky! Komu práce ničí vztahy a kdo nepůjde nikdy do důchodu

Workoholik prý není člověk, který neustále pracuje, ale ten, kdo neumí práci odmítnout, řekl svého času známý plastický chirurg Jan Měšťák, který se proto navzdory svému vražednému pracovnímu tempu za workoholika nikdy nepovažoval.

Tak jak to tedy je? Nemá cenu hledat hranici mezi láskou k práci a přehnanou, někdy až nezdravou aktivitou. Je to individuální a každý to má jinak. Pro koho je práce smyslem života a kdo se díky své pilnosti a určité „umanutosti“ posouvá ve svém oboru stále dál, a fanoušci ho proto milují?

Je těžko uvěřitelné, že autor nestárnoucích evergreenů a bezpočtu divadelních představení na podzim oslaví 95. narozeniny, a přesto hrává i v desítce představení měsíčně. Divadlo Semafor ho „drží při životě“. Jak sám Jiří Suchý uznává, neustálá tvorba a vymýšlení nových her a textů i kontakt s diváky mu znemožňují přemítat o stáří a konečnosti života. Práce ho tak naplňuje, že se nikdy nezajímal ani o důchod a nepracuje pouze tehdy, když spí, což je podle jeho slov od půlnoci do sedmi ráno.

Zažila těžké časy. Krátce předtím, než se jí narodila dcera Simona Stašová, jejího otce z politických důvodů odsoudili na patnáct let vězení; musela se tehdy postarat i o mladší sestru, která o čtrnáct let později emigrovala. „Jsem udivená, když čtu, co jsem toho udělala. Přijímala jsem všechno, abych uživila rodinu. O prázdninách, kdy herci odjížděli na dovolenou, jsem seděla u telefonu a čekala na nabídky,“ vzpomíná Jiřina Bohdalová, nejobsazovanější a nejdéle aktivní česká herečka, kterou práce baví dodnes, kdy by si už mohla dovolit odpočívat.

S jednadvaceti Českými slavíky by mohla odpočívat a čas od času vyrazit na koncert. Ale mikrofon je pro ni vším, svého času na svou vášeň k práci málem doplatila osobním štěstím, když se kvůli ní na čas rozešla s Radkem Filipim, za kterého se nedávno provdala. Přesto Lucie Bílá stále vymýšlí nové tituly pro své divadlo, zachraňuje chátrající objekty v rodných Otvovicích anebo se rozhodne uvést vlastní značku kávy. I chvilku volna v autě cestou na vystoupení dokáže vyplnit vyráběním andílků, jejichž prodejem přispívá na charitativní účely.

Patří k nejobsazovanějším českým herečkám, to ale není zdaleka všechno. V čase, kdy by mohla Hana Vagnerová nabírat energii na další projekty, se učí italsky, protože se jí to prostě líbí, a chce hrát v italských filmech. A všechno se jí daří. Jen letos bude mít v kinech čtyři celovečerní filmy, včetně amerického snímku, v němž hraje po boku hollywoodské legendy Joan Collins. Jak sama přiznává, k vysokému pracovnímu nasazení v jejím případě přispívá specifikum herecké profese, kdy je práce najednou buď moc, nebo málo.

Má jeden z nejširších moderátorských záběrů vůbec: dokáže zpovídat politiky, sportovce i herce, soutěžit ve vědomostním pořadu i uvádět zábavnou show, komentovat mistrovství světa v krasobruslení a obstál i jako herec v dabingu. Jiný by byl spokojený s dobře vybudovanou kariérou a možná žil tak trochu z podstaty, ale Libor Bouček stále hledí vpřed. „Moderování je pro mě náročný, ale naplňující proces, který vyžaduje neustálou obhajobu pozice na vrcholu,“ říká o své profesi moderátor, který je od března novým hlasem pořadu Host Radiožurnálu.

Patří k nejzanícenějším českým hercům a svými rolemi doslova žije. Jeho naprostou odevzdanost profesi potvrdila i exmanželka Klára Trojanová. „Bývá do sebe tak zahloubaný, že moc nevnímá realitu kolem sebe. Snaží se, ale nejde to, protože je do práce opravdu hluboce a do detailu ponořený,“ řekla o svém muži v Radiožurnálu dva roky předtím, než oznámili rozvod. Sám Ivan Trojan se v magazínu Forbes svěřil, že si každá role bere něco z něj a neustálá konfrontace s diváky je pro něj náročná. I proto podle svých slov čím dál víc rozumí staršímu kolegovi Viktoru Preissovi, který s divadlem v 70 letech definitivně skončil.

Workoholik, nebo pracant: Znaky, podle kterých poznáte, že je vztah k práci už chorobný