Co s tím, když dítě při chůzi šmajdá? Samo se to nespraví. Pomůže fyzioterapie i správné boty

Pozorný rodič si většinou poměrně brzy všimne, že chůze jeho dítěte je poněkud „nestandardní“, a to i podle drobných změn a odchylek v jeho pohybu. Dítko může jednu nohu více šetřit (což pak působí, že lehce pokulhává), vtáčí špičky dovnitř nebo našlapuje jinak, než je obvyklé.

„Když říkáme, že dítě šmajdá, většinou tím nemyslíme jen problém na úrovni chodidel. Často jde o poruchu v celém pohybovém řetězci, tedy v tom, jak spolu spolupracují nohy, pánev, trup, ramenní pletence, hlava a nervový systém. To, co vidíme na nohách, je často jen „výstup“ něčeho, co se děje v celém těle. Neznamená to automaticky vážnou vadu, ale signál, že aktivace a koordinace pohybu neprobíhá ideálně,“ vysvětluje Lukáš Klimpera, fyzioterapeut a zakladatel Ahinsa shoes.

„Obvykle jde o špatné nastavení držení těla, jehož typickým projevem bývají také prohnutá záda, vypouklé bříško, odstáté lopatky a hlava předsazená víc dopředu spolu se šíjí. To může vést až ke vzniku skoliózy nebo špatnému tvaru kyčelních kloubů,“ říká Iva Bílková, hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky.

Důvodů, proč si dítko osvojí špatný způsob pohybu, je celá řada. Od lehce narušeného psychomotorického vývoje až po úrazy nebo operace. Často ale může být příčinou nevhodná obuv či oblečení. Do chvíle, než má dítě chůzi takzvaně fixovanou, si obvykle rodiče žádných problémů nevšimnou. Až kolem druhého roku lze pozorovat, že dítě vtáčí špičky dovnitř, může o ně i zakopávat, působí toporněji a častěji padá.

„Pokud je dítě dlouhodobě omezené v přirozeném pohybu, mozek si začne hledat náhradní pohybové strategie. Ty sice fungují, ale nejsou ideální a mohou se projevit právě změnou chůze. Pokud tato změna přetrvává déle, může se „uložit“ jako standard, který si pak bohužel neseme celý život,“ popisuje Lukáš Klimpera.

Ve chvíli, kdy si všimnete jakékoli abnormality, neměli byste ideálně na nic čekat, protože u dětí platí, že čím dřív se začne, tím lépe a rychleji lze pohybové návyky ovlivnit. Nejběžnější cestou je obrátit se na ošetřujícího pediatra, který vás může odeslat ke specialistovi – fyzioterapeutovi nebo ortopedovi.

„Cílem fyzioterapie je odstranit příčinu potíží a znovu „nastavit“ v mozku přirozené pohybové programy. Když se zlepší způsob, jak tělo pohyb řídí, chůze se často upraví sama. Nesoustředíme se jen na samotné chodidlo, ale na celé tělo a jeho souhru. Pracujeme s pohybem, stabilitou a koordinací,“ uvádí Lukáš Klimpera.

U dětí jsou změny často viditelné velmi rychle. Samozřejmě dlouhodobý efekt závisí i na tom, co se děje mezi jednotlivými terapiemi, tedy zejména na pohybu doma a v běžném životě.

Je důležité, aby rodiče věděli, jak dítě správně vést a podporovat v každodenním životě. Základem, jak v prevenci, tak při řešení problému, je přirozený pohyb, který není zbytečně omezen oblečením nebo obuví. Děti by se měly hýbat spontánně – běhat, lézt, skákat, balancovat, ideálně i naboso. Koordinace pohybu se vyvíjí od dvou do 12 let a během této doby ji lze ovlivnit – pohybem i cvičením pod dohledem fyzioterapeuta.

„Malé děti je potřeba hlídat a opravovat, aby pohybové aktivity prováděly správně. Dítě by mělo co nejvíc chodit bosky po různých materiálech a předmětech, které dráždí chodidlo, aby mozek dostal dostatek informací a aktivoval správné svaly. U dítěte, které šmajdá, je vhodná ortopedická pevnější obuv, která dobře drží kotníky a osy patních kostí,“ vysvětluje Iva Bílková.

Které každodenní návyky ničí nohy? Došlapy na patu při chůzi i boty, které nesedí