Když vás jedna věta rozhodí na celý týden. Proč některé situace prožíváte tak silně a co s tím

Drobných i větších psychických šťouchanců zažívá každý člověk dnes a denně víc než dost. A zatímco někdo se oklepe a jde dál, další se trápí i několik dnů a nocí, neustále si v hlavě přehrává, co se stalo a zda se neměl zachovat jinak. Znáte to také?

Vyšší míra neuroticismu, tak se odborně nazývá sklon k častějšímu prožívání negativních emocí, jako jsou úzkost, obavy, podrážděnost nebo nejistota. Často se projevuje také větší citlivostí na kritiku či na odmítnutí a tendencemi brát si věci příliš osobně nebo je silněji a déle prožívat. Kde se to bere?

Sklony ke zvýšené citlivosti bývají do jisté míry vrozené, ovšem o tom, jak se schopnost zvládat psychické šťouchance rozvine, se rozhoduje během dětství a dospívání. „V tom, jak se člověk naučí pracovat se svými vrozenými tendencemi, hraje hlavní roli prostředí a výchova,“ upozorňuje psycholog Pavel Pařízek z portálu Terapie.cz.

A vysvětluje, že i když máte k vyšší citlivosti sklony, v podporujícím ovzduší si lze osvojit efektivní strategie zpracovávání emocí. „Naopak v prostředí, které se emoční potřeby ignorují nebo bagatelizují, se pak mohou rozvinout nezdravé vzorce zvládání stresu,“ objasňuje expert.

Výzkumy ukazují, že lidé s vyšší mírou neuroticismu mají tendenci stresující situace vnímat negativněji a pociťují při nich silné nepříjemné pocity. Běžná poznámka, konflikt nebo odmítnutí je tak může zasáhnout výrazněji. A velmi často naráží na nepochopení okolí.

„Manžel tyhle moje obavy a strachy z toho, co bylo či bude, úplně nesnáší,“ svěřuje se pětačtyřicetiletá Petra. Její muž vůbec nerozumí tomu, proč se trápí kvůli konfliktu s kolegyní, který se stal před týdnem, pro něj je to dávno uzavřená záležitost.

„Já ale každý den vstávám se sevřeným žaludkem a vůbec nevím, jak s dotyčnou dál mluvit,“ přiznává Petra s tím, že by nejraději z práce odešla. Jenže sehnat jinou není tak snadné, navíc si dobře uvědomuje, že podobná situace může nastat i jinde. A neví, co s tím.

Když vás běžné nepříjemnosti stresují a zúzkostňují a trvá vám dlouho, než se vám podaří na ně zapomenout, zkuste na sobě zapracovat, abyste svoje prožívání dokázali trochu zmírnit.

Když se k nepříjemné situaci stále vracíte, zkuste si vědomě říct: „Už to nezměním. Teď řeším jen to, co můžu ovlivnit.“ Opakované přemílání obvykle nepřinese nové řešení, jen znovu vyvolá stejné negativní emoce.

Je to pocit odmítnutí, nespravedlnosti, bezmoci, zklamání nebo strach z budoucnosti? Jakmile přesněji pojmenujete problém, je snazší hledat způsob, jak ho zvládnout.

Nemůžete změnit cizí rozhodnutí, minulost ani to, co si o vás někdo myslí. Můžete ale ovlivnit svou reakci, další kroky nebo to, kolik prostoru budete situaci věnovat.

Někdy pomůže přijmout, že vás něco prostě mrzí nebo bolí. Cílem není přesvědčit se, že „o nic nejde“, ale postupně se naučit nepříjemnou emoci unést, aniž by vás úplně ovládla.

Když se k jedné události vracíte dlouhé týdny, výrazně vám zasahuje do běžného života nebo kvůli ní nedokážete fungovat jako dřív, nemusíte to zvládat sami. Rozhovor s psychologem či terapeutem může pomoci odhalit, proč vás právě tato situace zasáhla tak silně a jak z bludného kruhu ven.

Jak zvládat úzkost a vztek? Dopřejte si emoční wellness: zabezpečí vám šťastnější život