Článek
Selfie je ukázka našeho „lepšího“ já světu a potvrzením „lepšího“ konceptu o nás samých. Souhlasily byste? Nebo je vám úplně jedno, jak na selfie vypadáte a jde vám hlavně o autenticitu? Pokud spadáte do druhé skupiny, gratulujeme. Pokud ale řešíte každou svoji fotku nebo se raději ani nefotíte, abyste neměly depresi, čtěte dál. Svůj mozek totiž můžete přeprogramovat.
Sociální sítě a fotky
Skrze profily na sociálních sítích si můžeme budovat svoji identitu. Často se tak děje pomocí selfie fotek, které jsou fenoménem posledního desetiletí. V mnoha případech se ale stane, že nás tyhle autoportréty spíš deprimují, protože na nich nevidíme to, co bychom chtěly. Proč to tak je?
„Kritická slova, která v duchu říkáme samy sobě, jsou zpravidla odrazem vět a hodnocení, které jsme slyšely dříve od našich blízkých. Jsou to slova naší mámy, táty, učitelů nebo blízkých přátel ve smyslu Takhle z tebe nic nebude, Jsi nemožná a tak dále,“ říká Denisa Říha Palečková, terapeutka a lektorka vztahů a intimity.
„Zatímco v raném dětství se tyto věty týkají hlavně našich kvalit a schopností, v dospívání začíná hrát výraznější roli náš vzhled. Zejména ženy jsou trénované na to, aby dobře vypadaly. A sociální sítě v tomto ohledu můžou být krutým nástrojem,“ vysvětluje terapeutka.
Za dobrou fotku nemůžou jen vaše rysy, ale i správný make-up, nasvícení a póza. Foťák navíc obličej trochu deformuje. Selfie tudíž určitě není odrazem realityFoto: Dean Drobot, Shutterstock.com
Ženy jsou hejtované víc než muži
Mechanismus sociálních sítí a věšení příspěvků vypadá u většiny následovně: Vybrat jen ty fotky, které se nám nejvíce líbí, zveřejňovat jen úspěchy, propady si nechávat pro sebe. Jenže to je právě ono - svoje propady vnímáme, ale u ostatních vidíme jen to hezké, protože jen to hezké sdílejí.
„Zatímco vy jste jedna jediná, srovnáváte se se spoustou ostatních a z nich si berete vždycky jen to, co se vám na nich líbí. Nejste schopná je posoudit jako celek,“ vysvětluje Jan Čepelka, kouč a lektor, který se specializuje na ego a porozumění mezi lidmi. Slabé stránky ostatních zkrátka neznáme.
Také se bojíme kritické odezvy, která je na sociálních sítích běžným jevem. „Mnoho žen má zkušenost, že jakmile dá na sítě fotku s nějakým nedostatkem svého vzhledu, sklidí kritiku. Může to být nedbalý účes, tvar stehen, únava v obličeji… a čím je člověk sledovanější, tím víc dostává hejtů. Ty pak může vidět nejen daná osoba, ale mnoho dalších žen, které si pak kritiku vědomě či podvědomě stáhnou i na sebe,“ doplňuje Denisa Říha Palečková. Uf, sociální sítě můžou dát pořádně zabrat.
Ženy musí snášet výsměch kvůli svému vzhledu daleko častěji než mužiFoto: Look Studio, Shutterstock.com
Ego na sociálních sítích
Naše nespokojenost souvisí s naším sebehodnocením a také s tím, že máme na sebe od mládí kritický pohled. Očekáváme, že nám to nebude na fotce slušet a ha! Nesluší, vždyť jsem to říkala, zazní vám v hlavě dávná vzpomínka. Je jasné, že když se koukáte na svoji fotku s tím, že tam uvidíte tu vrásku mezi obočím, tak ji tam prostě uvidíte. Aby toho nebylo málo, vstupuje do posuzovacího procesu našich selfie i ego.
„Podle toho, jak máme nastavené naše ego, odvíjíme od něj i naše sebehodnotu. Další důležitou roli hraje náš vztah s lidmi. Někdo potřebuje, aby ho měli ostatní hodně rádi, a jiný upřednostňuje spíš uznání skrze hmatatelné výsledky a nevadí mu, že je ocení jen on sám,“ vysvětluje Jan Čepelka. Pokud rády vystavujete selfie a svoje fotky, spadáte do první skupinky a svoji sebehodnotu odvíjíte od toho, jakou pozornost a kolik jí dovedete ulovit od ostatních.
Jak se mít víc ráda
Jak na to, aby se nám naše fotky víc líbily? Změňte naprogramování mozku! „Spousta lidí má tendenci k sobě cítit odpor za to, co na sobě nemají rádi. Cesta je nasměrovat pozornost opačným směrem, tedy čeho si na sobě cením,“ radí Jan Čepelka.
Problémem totiž je, když jdete do opozice proti sobě samé, takový boj se nedá vyhrát.„Mnohem účinnější je poděkovat sama sobě a říct si: Ano, tak kritický hlas jsem už slyšela a v tuhle chvíli bych se chtěla podívat i na to, co je na mě skvělého,“ radí kouč. Naše ego pak přejde z obraného módu do stavu přijmutí sebe sama. „Pro náš mozek je energeticky úplně stejně náročné vymýšlet, co je špatně i co je dobře,“ dodává na závěr Jan Čepelka.
