Umíte opravdu vypnout a odpočívat? Nicnedělání je zdravější, než si myslíte

V době, kdy se výkon, produktivita a neustálá aktivita považují za měřítko úspěchu, může být obyčejné nicnedělání pro někoho téměř proviněním nebo dokonce důvodem ke stresu. Namísto toho, abyste si volný čas užívali, přemýšlíte, jaké resty by mezitím šly dodělat a co všechno by bylo možné zařídit.

Jenže právě chvíle, kdy nemusíte nic stíhat, můžete zpomalit, odložit veškeré povinnosti a dopřát si čas pro sebe bez konkrétního plánu a cíle, jsou pro psychiku i tělo až překvapivě důležité. Nicnedělání a trocha nudy totiž nemusí být zbytečně „zabitým“ časem, ale příležitostí, jak načerpat síly a dopřát mozku potřebný odpočinek.

Spousta lidí má potřebu nicnedělání obhajovat nebo omlouvat. Jako by i ve chvílích, kdy odpočívají, potřebovali vědět, k čemu jim to bude dobré, co jim to přinese a jestli by čas náhodou nešlo využít lépe.

„Přitom to, že zrovna nic neděláme, neznamená, že se v nás nic neodehrává. Mozek nepřestává pracovat, naopak se můžeme začít více obracet k vlastním vzpomínkám, představám nebo myšlenkám, na které během dne třeba nebyl prostor,“ uvádí psychoterapeutka Michaela Víchová z centra Alkos.

Co se vlastně s člověkem děje, když na chvíli nemusí nic řešit, nikomu odpovídat ani nikam směřovat? Právě v takových chvílích začne více vnímat sám sebe. To, jak se skutečně má, co cítí, co potřebuje nebo co ho v životě zaměstnává. A to nemusí být vždy příjemné. Někdy se objeví klid, jindy neklid, smutek nebo třeba prázdnota.

A možná právě proto může být pro někoho tak těžké se zastavit. „Protože když na chvíli přestaneme něco dělat, zůstáváme sami se sebou,“ uvádí Michaela Víchová. „Připadá mi zajímavé, jak moc jsme si zvykli vnímat vlastní hodnotu skrze to, co zvládáme, co vytváříme a jak jsme užiteční. Jako bychom trochu zapomínali, že nemusíme každou chvíli svého života něčím naplnit nebo ji nějak ospravedlnit.“

>>> Lenošení se nebraňte! Zvyšuje produktivitu, zlepšuje náladu a prospívá zdraví

Dnes máte spoustu možností, jak téměř každý volný okamžik zaplnit. Čekáte někde ve frontě, vytáhnete telefon. Jdete na procházku, pustíte si podcast. A vlastně si často ani nedovolíte zažít, jaké to je chvíli nemít žádný konkrétní podnět.

Nicnedělání a zdánlivá nuda mají i tzv. orientační funkci. Přivedou vás k otázce, jestli jste spokojeni s tím, jak trávíte svůj čas, co vám v životě chybí nebo čemu byste se vlastně chtěli věnovat. Někdy právě v takových chvílích vzniká prostor pro tvořivost, zvědavost nebo hledání něčeho nového.

Je důležité rozlišovat mezi tím, co si pod pojmem odpočinek představujete, a tím, co skutečně potřebujete. Dnes se například hodně mluví o meditaci a relaxačních technikách. To může být samozřejmě přínosné, ale meditace není nutně relaxací. Některé techniky vyžadují intenzivní práci s pozorností a pro někoho mohou být psychicky náročné. Pojem „nic nedělat“ může také pro každého znamenat něco jiného. Zásadní je, jaké pocity v něm taková situace vyvolává.

„Někdo může mít svou sebehodnotu silně spojenou s výkonem, s tím, že musí být užitečný a něčeho dosahovat. Potom pro něj může být nečinnost spojená s výčitkami,“ popisuje psychoterapeutka. „U jiného může být neustálá aktivita způsobem, jak se vyhnout nepříjemným pocitům. Dokud něco děláme, nemusíme vnímat vlastní úzkost nebo osamělost.“

Podzimní splín není lenost! Psycholog radí, co pomáhá a kdy už je čas zpozornět