Podzimní splín není lenost! Psycholog radí, co skutečně pomáhá a kdy už je čas zpozornět

Méně slunce, sychravé počasí, úbytek denního světla a kratší dny narušují psychickou pohodu mnoha lidí. Co to vlastně je takzvaný podzimní splín, jak se liší od deprese, komu hrozí nejvíc a jak si můžete pomoct sami? To vše vysvětlí psycholog Matyáš Kořínek, vedoucí terapeut pražského centra Alkos.

Proč na nás kratší dny a méně světla psychicky působí a jak je možné, že někoho zasáhnou víc než jiné?

Nejde o žádnou přecitlivělost ani výmluvu, je za tím biologie. Mozek řídí náladu mimo jiné prostřednictvím serotoninu a jeho přirozená tvorba v těle je závislá na světle. Jak dny ubývají, klesá hladina serotoninu a naopak stoupá melatonin, hormon spánku, a tělo se přepíná do jiného režimu. U většiny lidí se to projeví jako mírné zpomalení, větší potřeba spánku a méně energie. U části populace jde ale tato reakce výrazně hlouběji.

Pokud jsou tyto potíže závažné, jedná se již o sezonní afektivní poruchu?

Ano, u té již nejde jen o běžnou melancholii, skleslost a špatnou náladu. Velkou roli přitom hraje genetická citlivost na světlo, ale stejně tak to, v jakém stavu a psychickém rozpoložení do podzimu vstoupíme. Kdo si přes léto nedopřál odpočinek a jde do října vyčerpaný, narazí na podzimní změnu jako na zeď. V léčebně to vidíme každý rok, právě říjen přinese vlnu nových zájemců o terapii, kteří přes léto vše zvládali a náhle nezvládají.

Kde je tedy hranice mezi běžným splínem a stavem, který bychom neměli jen tak přecházet?

Splín je jako špatné počasí – přijde, chvíli visí ve vzduchu a pak se sám od sebe zvedne. Deprese ne. Klíčové vodítko je doba trvání a prostupnost. Pokud se vás těžká nálada drží dva týdny a nepropustí ani momenty, kdy se děje něco hezkého, je to signál jiného druhu.

Stejně tak pokud splín výrazně zasahuje do každodenního fungování: hůř spíte i pracujete, vyhýbáte se lidem, které máte rádi. Splín vás zpomalí, ale nezastaví. Pokud vás zastaví, nebo se začnete ptát, jestli to má vůbec smysl, nečekejte, až to přejde samo.

Které konkrétní signály prozradí, že se z rozladěnosti stává vážnější problém?

Nejnápadnější bývají paradoxně ty nejmenší věci. Přestanete dělat to, co vás baví, a nevadí vám to. Přestane vám chutnat jídlo, nebo naopak jíte víc, ale bez skutečného potěšení. Spíte víc, ale vstáváte unaveni. Ztrácíte trpělivost s lidmi, které máte rádi, a pak se za to stydíte.

Přestanete plánovat věci dopředu, protože vám nic nepřipadá dost lákavé. V terapii říkáme, že deprese není jen smutek, je to především ztráta chuti. Klienti často popisují, že je netrápí, že jsou smutní, ale že je netrápí vůbec nic. Pocit prázdna bývá silnějším signálem než pláč.

Hraje v tom, že někteří přicházejí s podzimem o chuť do života, nějakou roli osobnost, stres a životní styl?

Ano, roli hraje vše, co zmiňujete. Lidé, kteří mají přirozeně vyšší citlivost na prostředí, bývají podzimem zasaženi intenzivněji. Stejně tak ti, kdo mají v životě málo pevných kotev: pravidelný pohyb, smysluplné vztahy, věci, které dávají pocit, že váš čas má hodnotu. Význam má i to, co si do podzimu přinesete. Kumulovaný stres, nevyřešené napětí nebo chronická únava se vybijí ve chvíli, kdy tělo dostane signál ke zpomalení. Podzim je jen spouštěč.

Co pro sebe můžeme udělat sami?

Jsou věci, které opravdu fungují. Pohyb venku, ideálně dopoledne, kdy je světla nejvíc, má měřitelný vliv na tvorbu serotoninu. Pravidelný rytmus dne, kdy vstáváte a chodíte spát ve stejnou dobu, pomáhá mozku zorientovat se, když mu méně světla mate vnitřní hodiny. A důležitý je sociální kontakt, i když se na něj zrovna netěšíte. Izolace podzimní náladu prohlubuje.

A kdy už to nestačí? Jinak řečeno, jak poznat, že je načase vyhledat pomoc?

Ve chvíli, když všechno výše řečené děláte a stejně se nic nemění. Nebo když zjistíte, že na nic z toho nemáte energii. Vyhledat pomoc psychologa nebo psychiatra není kapitulace. Je to stejné rozhodnutí jako zajít k lékaři, když vám dva týdny přetrvává teplota a paralen nezabírá. Sezonní deprese se dá léčit a čím dřív se začne, tím kratší a lehčí ta cesta bývá.

Poslední dobou jsem pořád unavená. Hlavně z lidí. Je se mnou něco špatně?