Ženské knižní ságy. Tyhle příběhy by si měl přečíst každý

Příběhy chrabrých a statečných mužů plnily kroniky, knihy a ostatně i učebnice dějepisu. Prosadit a vyprávět svůj příběh bylo pro ženy o dost těžší, ale ne nemožné. Stačí si vzpomenout na díla Jane Austen či život Johanky z Arku. V posledních letech se ale do knih dostává stále více tematika spojená s ženskými osudy. A většina z nich nese poselství: ženy jsou silnější, než se může zdát.

A protože na karafiáty dnes už tolik nedáme, přinášíme vám k MDŽ pět knižních ság, kde hraje prim příběh, který vás pohltí. Ačkoli do tohoto žánru patří zajisté i knihy Aleny Mornštajnové, tentokrát jsme se rozhodli dát prostor i dalším autorkám.

Německo 20. století pohledem žen

Netřeba diskutovat, jak divoké 20. století v Evropě bylo. Jaký je ale pohled na dějinné události optikou ženy? Henny, Käthe, Lina a Ida se narodily kolem roku 1900 v Hamburku. Každou nějakým způsobem ovlivnily první i druhá světová válka a samozřejmě i události mezi nimi. Liberální Henny přišla o manžela a z druhého muže se stal příznivec nacistů a udavač, Käthe je věrná komunistka, Lina žije s přítelkyní a Ida vyrůstala v rodině bohatého obchodníka a podle toho byla i vychovávaná. Celé vyprávění je navíc protkáno tématem porodnictví minulého století, protože Henny a Käthe pracují jako porodní asistentky na klinice. (Víte, jak se rodilo třeba ve starém Egyptě?) Dcery nové doby jsou trilogie, první díl končící po druhé světové válce vyšel vloni, druhý se očekává letos na jaře.

Rodové prokletí zvané parchant

Díky za dnešní dobu, kdy u nás nad ženami nevisí stigma svobodné matky. Ve 20. století, zejména v první polovině, patřily matky samoživitelky k nižším sociálním vrstvám a dle společnosti se měly stydět. S hlavou hrdě vztyčenou a posměškům navzdory k tomu ale přistupovaly čtyři ženy jednoho rodu: Marie, Magdaléna, Libuše i Eva. Všechny zůstaly na výchovu dítěte samy, ať už dobrovolně, nebo vlivem životních události. Jaké to je, vychovávat dceru v době nacistické okupace, za časů kolektivizace či v temném období normalizace, popisuje kniha Marie a Magdalény.

Holčičí přátelství na život a na smrt

Existuje přátelství mezi ženami na život a smrt? Bez lstí a vypočítavosti? A jak moc záleží na tom, jak rozdílné ty dvě blízké osoby jsou? Elena a Lila vyrůstají v chudinské čtvrti v italské Neapoli v 50. letech minulého století. Jedna je divoká, nemá strach z ničeho a nikoho, je nadprůměrně inteligentní, ačkoliv nemá prostor se rozvíjet, a krásná, ale o prvoplánovou krásku nejde. O druhé kamarádce bychom mohli říct, že je ve všech směrech průměrná. Jestli něco obě dvě dívky spojuje, pak je to neustálá rivalita a snaha vyrovnat se té druhé. Provázanost mezi nimi je místy až dusivá a vztah trochu toxický. A ono „nemůžeme být spolu ani bez sebe“ rozhodně neplatí jen pro milostné páry. Tetralogie popisuje přátelství od samého začátku až do pokročilého věku hrdinek, stejně jako jejich životní úspěchy a pády.

Staleté tradice síly ženskosti

Nikdy nepodceňujte sílu žen, a to ani tu nadpřirozenou, nebo lépe řečeno prostými smrtelníky nepochopenou. Na Žítkové v Bílých Karpatech žily po staletí ženy, kterým se říkalo bohyně. Zatímco dnes se toto slovo nadužívá a působí mnohdy spíše posměšně, dříve mělo toto pojmenování jasný důvod. Ženy totiž „bohovaly“, tedy prosily Boha o pomoc druhým a samy tomu napomáhaly mastmi a bylinkami, byly to i léčitelky a porodní báby. Jenže ve 20. století jich na Žítkové začalo ubývat. Vlivem společensko-politických nálad. Co se s nimi stalo a kdo vlastně bohyně byly, se snaží zjistit Dora, jedna z rodové linie těchto výjimečných žen. Musí přitom projít archivy jak nacistů, tak StB. A také se vrátit do svého dětství do Starého Hrozenkova, na který nemá nejlepší vzpomínky.

Jak velkou tíhu světa dokáže unést jedna žena?

Anně bylo 17 let, když v roce 1946 přišla ze Sovětského svazu do tehdejšího Československa. Rodiče jí zemřeli a nejbližší žijící příbuznou byla teta v Českém středohoří. A ač ji rodina zprvu přijala velice vlídně, Anna brzy zjistila, že tu pro ni není dost místa – po válce byl každý hladový krk navíc drahý. A tak ji teta zcela zištně seznámila s Pavlem, majitelem zájezdního hostince. Z pomocné síly se stala paní hostinská a brzy i matka několika dětí. Jenže rodinná idyla záhy skončila, v 50. letech byl hostinec znárodněn. Pavel, který tuto zradu nesl stále hůř, řešil problémy pitím a bitím své dobré ženy. Ona se ale vždy zapřela a hleděla, aby uživila početnou rodinu. Hnacím motorem pro ni byly vlastní vzpomínky na nešťastné dětství, od kterého chtěla své potomky ochránit.

Inspirativní životní příběhy nabízejí také ženy, které se prosadily v politice. Slyšeli jste už o Eleně Gorolové nebo Aně Brnabić? Jestli ne, tak je to velká škoda! Tyto ženy totiž dokazují, že možné je vše, když se chce.