Hlavní obsah

Zmlátila jsem manžela...

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Zdeněk mě vyprovokoval k násilí

Domácí násilí má mnoho podob. Ne vždy je ale obětí žena. I něžné pohlaví totiž dokáže někdy zasadit pořádnou ránu a druhému ublížit. Může to být omylem, v afektu anebo jít o trvalý problém. Jak se s tím vypořádat? Čtěte, jak to „zvládla“ naše čtenářka Lucka.

Článek

Sama se občas trochu děsím toho, co jsem schopná udělat. A to, co jsem udělala naposledy svému miláčkovi, mě doslova vystrašilo. Vždycky jsem si o sobě myslela, že jsem spíše křehká a citlivá povaha. Po incidentu, který se ale minulý měsíc odehrál, se ke své citlivé povaze už moc nehlásím. Napadla jsem totiž svého partnera a fyzicky mu ublížila!

SeZdeňkem žijeme již šest let pod jednou střechou. Oba jsme stejně staří, třicet let. Každý z nás má svou práci, kterou více či méně miluje. A také si každý z nás ponechává své koníčky, kterým se ve volném čase věnuje. Já chodím cvičit a jezdím s kamarádkou na výlety po republice, zatímco Zdeněk s kamarády navštěvuje spíše koncerty a sem tam zajde do hospody. Nijak se kvůli tomu nehádáme a vyhovuje nám to tak. Společně spolu trávíme také dost času.

Přišel opilý

Jenže poslední dobou se mi zdá, že si Zdeněk hospodskou zábavu oblíbil až příliš. A častěji než obvykle přijde domů opilý nebo tak „napůl opilý“. To mi vadí, a zvláště při představě, že vedle „hospodou a alkoholem“ zapáchajícího muže budu usínat. Mluvila jsem s ním o tom a on slíbil, že se trochu umírní. Dokonce se i docela dobře držel, zhruba jednou do měsíce se opil, jinak se kolikrát vracel třeba jen po jednom pivu. Snaha tedy byla, to musím uznat.

Pak jsem si jednoho dne řekla, že mu nachystám, až dorazí z práce, překvapení. Udělala jsem večeři, nazdobila stůl a těšila se, jak po jídle zajdeme spolu do našeho oblíbeného klubu na koncert. Zkrátka to měl být pěkný večer. Jenže on přišel pozdě a úplně opilý. Když jsem viděla, jak se celé mé plány rozplynuly, neudržela jsem slzy. Když viděl, že brečím, snažil se mě ještě opilecky svádět, utěšovat a mít se mnou sex. „Nech mě být,“ řvala jsem na něho a chtěla otráveně odejít.

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

V hospodě byl čím dál častěji

Zdeněk mě ale tak provokoval svým chováním i tím, jak se opilecky potácel po bytě, že jsem se neudržela, přiběhla k němu a dala mu facku. Bohužel, ale u jedné facky nezůstalo. Začala jsem do něho hystericky mlátit. Nakonec dostal pěstí pod oko a z incidentu si odnesl pěkný monokl. Divím se, že si to nechal líbit. Vlastně se „jen“ urazil a odešel spát do ložnice. Já po něm ještě ze zlosti hodila sklenku na víno.

Sama jsem vyhledala pomoc

On ulehl a usnul. A já se pak psychicky zhroutila. Lehla jsem si na zem a začala brečet. Přála jsem si, aby to všechno byl jen zlý sen. Nedokázala jsem se smířit s tím, že přišel opilý, a ani s tím, že jsem dokázala na něho vztáhnout ruku. Druhý den ráno jsem vstala dříve než on a šla na psychiatrickou pohotovost. Dali mi prášek na uklidnění a doporučili psychologa, kam nyní pravidelně docházím. Možná jen díky tomu, jak jsem se ráno zachovala, se mnou Zdeněk ještě zůstal a celou věc mi odpustil.

Slovo psychologa

Podle psychologa Vojtěcha Bendy je domácí násilí ženy na muži méně časté a také méně diskutované. Pokud dá žena opilému partnerovi jednou facku, nemusí to ještě nic znamenat. Jakmile je ale útok větší anebo se opakuje, je nutné tak říkajíc něco dělat. „Pokud k tomu dojde, je třeba udělat opatření, aby se situace nemohla opakovat. Promluvit si s partnerem, zajít na léčení nebo k psychologovi anebo se zkrátka rozejít. Jedná se totiž o trestnou činnost a té je třeba předcházet,“ říká doktor Benda.

Ublížila jste někdy svému partnerovi? Jak jste to nesla? Napište nám o tom na info@prozeny.cz.

ynezorPumanzeSaNyknalC