Článek
Artroskopie je miniinvazivní zákrok, během kterého lékař dokáže zjednodušeně řečeno prohlédnout kloub zevnitř, aniž bylo nutné do něj řezat. Dokáže odhalit příčinu otoků, bolestí kloubů nebo i omezeného pohybu či nestability kloubu.
Během vyšetření je možné ihned ošetřit případné zranění nebo řešit některé stavy. Artroskopie znamená pro pacienta minimální zátěž, protože nejde o otevřenou operaci.
Princip vyšetření
Při artoskopii se používá speciální endoskopický přístroj zvaný artroskop. To je tenká kovová trubička o průměru několika milimetrů, na jejímž konci je kamera a zdroj světla. Ta se zavádí přímo do vyšetřovaného kloubu cca 1 cm velkým řezem. Lékař vše pozoruje na monitoru.
Co se vyšetřuje
Artroskopie se provádí nejčastěji u kolenního kloubu. Lékař prohlíží kloubní povrch, chrupavku, vazy, menisky a kloubní pouzdro. U kolenního kloubu se obvykle zjišťuje poškození menisku, kloubní chrupavky, poranění zkřížených vazů, uvolnění části kosti nebo chrupavky do kloubu a případné další potíže související nejen se zraněními, ale také stárnutím. Podobně lze vyšetřit i kloub ramene, loket, hlezno (kotník), kyčel či drobnější klouby.
Při zákroku je pacient krátkodobě v anesteziiFoto: Roman Zaiets, Shutterstock.com
Jak vyšetření probíhá
Protože jde o operaci, musíte absolvovat předoperační vyšetření. Zákrok se provádí na operačním sále a pacient je krátkodobě v anestezii, ta netrvá obvykle déle než 30 minut. Okolí kloubu se dezinfikuje a pak se vpichem zavede artroskop.
Pokud je nalezen problém, mohou se do kloubu dalšími malými otvory zavést pracovní nástroje, kterými může lékař případná poškození opravit. Často se provádí například resekce menisku, kdy se odstraní jeho poškozená část.
Po zákroku je třeba vzhledem k použité anestezii odpočívat. Propuštění z nemocnice bývá obvykle jeden až tři dny po zákroku. Návrat k běžným aktivitám po zákroku záleží na rozsahu a závažnosti zákroku, počítejte s tím, že bude potřeba nosit ortézu a zpočátku chodit o berlích.
Kdo artoskopii nemá podstoupit
Výhodou je minimální zátěž pro pacienta a možnost ambulantního provedení výkonu. Díky tomu je výrazně zkrácená rekonvalescence. V těhotenství se obvykle neprovádí. Riziko komplikací je mnohem menší než při běžném operačním zákroku.
