Segedínský guláš

Jako maso jsem zvolila plecko, protože tučné opravdu nemám moc ráda, stejně dobře ale poslouží i ramínko nebo zmiňovaný bůček. Maso jsem nakrájela na malé kostičky. V kastrolu jsem rozpustila asi 50 g másla, zpěnila jsem na něm dvě nakrájené cibule, zasypala paprikou a kmínem a vše jsem promíchala. Pak jsem přidala maso, vše orestovala a osolila (solení masa ještě před tepelnou úpravou nemám ráda, ztrácí pak šťavnatost) a zalila dvěma naběračkami vody. Že je „polévka“ vývar, který jsem ale bohužel neměla po ruce, vím. Co ale Sandtnerová myslela „lžičkou polévky“ na tohle množství masa, to netuším:-).Vše jsem ještě jednou promíchala, přiklopila pokličkou a přišla chvilka na dopolední kávu. Během nastalé půlhodiny jsem maso jen asi třikrát promíchala, aby se nepřipálilo.

Zakysané zelí jsem vyndala ze sáčku, a vzhledem k tomu, v jakém stavu se dnes prodává, jej ani není potřeba nějak proplachovat – segedín má být navíc pořádně nakyslý. Zelí jsem tedy jen pokrájela a přidala ho do kastrolu k masu. Po dalších asi 15 minutách dušení bylo maso i zelí zcela měkké a mohlo se tedy pokračovat v závěrečné úpravě. Zahušťovat jsem se nakonec rozhodla úplně jinak, než je psáno v receptu. Nepřidala jsem ani brambory, ani jíšku, jen jsem do zakysané smetany rozmíchala asi 1,5 polévkové lžíce hladké mouky. K masu a zelí jsem tedy přidala smetanu, dvě lžíce prolisovaných sterilovaných rajčat a vše ještě jednou nechala přejít varem.