Málo soulože a hodně hyperkorektnosti aneb O tom, jak mě zklamalo pokračování Sexu ve městě

Doby, kdy Carrie Bradshaw věděla hodně o sexu a nebála se zeptat, jsou dávno pryč. Jako padesátnice si udržela svůj ikonický módní styl, ale není daleka toho vyslovit: „To za nás nebylo!“

Tvůrci seriálu Sex ve městě (1998–2004) se po dvou filmových pokračování nyní rozhodli říct A jak to bylo dál... a ukázat Carrie, Mirandu a Charlotte s vráskami a šedinami, bez koktejlu v ruce a Samanthy po boku.

Sex ve městě jsem ráda sledovala a na Facebooku si dělala test „Kdo jsi ze Sexu ve městě“. A tak mě zajímalo, jak se vyvine módní vkus hlavních hrdinek, i směr, kterým se budou ubírat jejich životy. Jak to podle mě dopadlo?

Varování: Článek obsahuje spoilery.

A jak to bylo dál? New York se vzpamatovává z lockdownu a naše hrdinky se schází na oběd. Jaké jsou? Stylové a krásné.

Novinářka Carrie Bradshaw (Sarah Jessica Parker, 56) žije pohádkový život s panem Božským a podílí se na lechtivém podcastu (kde ji ovšem každé téma naprosto vykolejí). Do jejího života však zasáhne smrt... Konzervativní Charlotte York (Kristin Davis, 56) je skvělou mámou na plný úvazek i milující manželkou (která překonala nechuť k orálnímu sexu), řeší, zda na večeři přijde dost přátel barevné pleti i dceru hledající sebe sama. Miranda Hobbes (Cynthia Nixon, 55) tráví večery na gauči u televize po boku stárnoucího manžela, což ji nenaplňuje. Tajně pije, skončí s prací právničky a jde studovat, aby mohla pomáhat v humanitární oblasti.

Že někdo chybí? Ano, Samantha Jones se odstěhovala do Londýna a kamarádky se marně snaží o kontakt s ní.

Sex ve městě byl a je seriál přelomový. Otevřeně se zde mluví o ženské sexualitě, boří se stereotypy, co se ženského přátelství týče. Ženy zde nejsou sokyně, ale kryjí si záda a jsou k sobě upřímné. Hledají lásku, ví, co se jim v posteli líbí, a touží po úspěchu v práci, aniž by byly vnímány jako kariéristky.

V seriálu A jak to bylo dál... se zdá, že jsou na vrcholu, všechno mají. Ale také tu dochází ke zlomu: některé ztrácí lásku, jiné zjišťují, že potřebují nový smysl života. Vyrovnávají se se smrtí blízkého člověka, vráskami i klimakteriem.

Vlastně obráceně: v prvních dílech se řeší témata bolavější, vážnější: smrt, odcházení, nemoc, neplodnost apod. V druhé polovině jakoby všechny tři ožily a sem tam se objeví í vtípek. O tom, že se blýská na lepší časy, vás přesvědčí scéna, kdy si Carrie na konci rande s novým nápadníkem pozvrací boty.

Ač každá z hrdinek dostala jako náhradu za chybějící Samanthu novou kamarádku, hubatou a živelnou milovnici sexu, která by za kamarádky položila život, není možné nahradit. Její nadhled, humor i legendární hlášky chyběly. Nebyl nikdo, kdo by je usadil stylem: „Zlato, není nic, co by nevyřešil dobrý sex.“ A že to zejména Carrie potřebovala během deseti dílů mnohokrát.

A proč Samantha v pokračování není? Herečka Kim Cattrall (65) se nedokázala přenést přes osobní antipatie ke kolegyni Sarah Jessica Parker a rozhodla se seriál nenatáčet. Nejen já se domnívám, že se tedy nemělo natáčet vůbec. Jeden za všechny, všichni za jednoho.

Herecká (ne)přátelství, která vznikla během natáčení. 

Sex ve městě se týkal témat, která byla relevantní pro třicátnice. Řešil se sex, později vážnější vztahy, zakládání rodiny, kariéra, ale i móda a jiné radosti. Byla to tak trochu pohádka o čtyřech manhattanských princeznách, které si užívaly život, neřešily vysoké nájmy nebo rasismus a na salát chodily v luxusních šatech a v botách v ceně ročního platu. Občas se o nějaké to sociální téma otřely, ale rychle to zapily Cosmopolitanem.

Fanoušci mohou za cenu koktejlu Cosmopolitan přenocovat v bytě Carrie. 

Přijde mi skvělé, že v seriálu A jak to bylo dál... jsou ženy 50+ brány vážně se svými radostmi i starostmi. Jenže se na můj vkus berou vážně až moc, odmítají stárnout (proč má Carrie pocit, že když jí vadí hluk na ulici ve tři ráno, je málo cool?) a předstírají, že masturbace na veřejnosti je naprosto nepohoršuje. Překvapilo mě, jak seriál ze světa padesátnic naskočil na woke názorovou vlnu (něco jako probuzený ve smyslu moderního myšlení) a snaží se hyperkorektně držet prst na tepu doby. Přitom to mohly přenechat mladším. A ti mají seriály jako Euforie (2019–2022) nebo Sexuální výchova (2019–2021), kam se trans-rabínky a nebinární osoby hodí výrazně lépe.

Spojené státy jsou v této oblasti o kus dál, ale i podle zahraničních recenzí je vidět, že nebylo třeba do seriálu na sílu nacpat každé burcující téma.

Dámy zestárly s grácií a myslím, že padesátnice jako zajímavé hrdinky rozhodně obstály. Stále jsem ovšem doufala, že Samantha odepíše, sedne na letadlo a ukáže se, že to byl jen hloupý korektní vtip a jde se souložit.

Jaké další seriály hlásí návrat?