Článek
Česko má od minulého týdne nového prezidenta a novou první dámu. Zatímco u Petra Pavla se řeší především jeho projevy, postoje a názory, první dáma se zatím dostala do středu pozornosti zejména díky svému inauguračnímu outfitu.
A to je v tuto chvíli naprosto v pořádku: její úloha je – krom charitativní činnosti – především reprezentovat, což zatím plní na jedničku. Je za tím její stylistka a módní návrhářka Štěpánka Pivcová, která se postarala o to, že první dámu oblékli, obuli a vyšperkovali přední čeští designéři. A dnes vám představujeme jednoho z nich. Je to úspěšný mladý designér a obuvník Oldrich Voyta, který na inauguraci navrhl Evě Pavlové lodičky i psaníčko. Jak dlouho tyto doplňky vznikaly a čím jsou výjimečné?
Navrhl jste a také vyrobil boty a kabelku první dámě na inauguraci. Jak jste se k této spolupráci dostal?
Spolupráce vznikla díky Štěpánce Pivcové. Jako oděvní návrhářka ze svého The May Studia a také jako stylistka paní Evy se přiklonila ke spolupráci právě se mnou.
Bude vaše práce pro první dámu pokračovat, nebo to byla jednorázová zakázka?
V současné době je v jednání další spolupráce. Ale dokud se klientka v mých botách neprojde, tak vždycky existuje možnost, že – ačkoli se obuv třeba i vyrobí – může nakonec nazout alternativu. V rámci příprav na slavnostní příležitosti a různá setkání existuje vždy plán B, C, D… To byl i případ inaugurace, protože obuv musela opravdu sedět a být pohodlná, aby si ji paní Eva vzala. Oproti oděvu či jinému oděvními doplňku je to právě obuv, která podléhá především funkci, tedy musí být nejprve pohodlná a až potom esteticky zvládnutá a perfektně zpracovaná.
K obuvnickému řemeslu Oldricha Voytu (vlevo) inspiroval světoznámý španělský návrhář a obuvník Manolo Blahnik, který během své kariéry obouval například lady Dianu, Madonnu nebo Kylie Minogue.Foto: archiv Oldrich Voyta
Kdy jste se o zakázce dozvěděl a jak dlouho vám trvala výroba?
Se Štěpánkou jsme si spolupráci potvrdili zhruba dva týdny před inaugurací. V té době – ještě před samotným měřením – jsem připravil první zkušební model podle velikostního čísla a výšky podpatku. Při zkoušce s paní Evou jsem si pak vedle měření zaznamenal i přímo na lodičku, kde bota nesedí, a tedy v jakých místech se bude muset kopyto upravit. Poté jsem upravil kopyto do požadovaných měr, k pomoci mi ale byl i můj kopytář, na kterého nedám dopustit!
Kdo vybíral látku?
Druhý den jsem jel do továrny Jafra v Otrokovicích, kde mi vyšli neskutečně vstříc. Tam se do druhého dne vyrobily takzvané napínací stélky s ocelovým klenkem uprostřed. Jde o jakousi páteř boty, bez které nelze obuv na podpatku vyrobit. Na svršek jsme spolu se Štěpánkou a paní Evou vybrali pudrově růžovou látku ve spolupráci s firmou Polstrin. S nimi spolupracuji už několik let a využívám off-cuttovou metráž, což jsou přebytky látek z jejich produkce. Jde o nový materiál, který je pro ně – jakožto výrobce designového nábytku (letos jsou nominovaní na cenu Czech Grand Design) – již rozměrově nevyhovující, zato pro mě jde o matérii, ze které jsem schopný vyhotovit několikero párů designových střevíců. Výhoda je i v tom, že takovýto materiál odolává odírání a zároveň mi umožňuje dělat environmentální výrobu, tedy ohleduplnou k životnímu prostředí. Ze stejné látky byla vyrobena i kabelka.
Patříte ke špičce českého designu. Dá se říct, že je toto největší pocta vaší práce?
Jsem toho názoru, že největší pocta je spokojený zákazník. Je jedno, jestli jde o naprosto neznámou paní, nebo o první dámu České republiky. Pokud bota nesedí, tak vám ji ani jedna neobuje. Pro mě je tedy největší poctou dobrá zpětná vazba, kdy bota sedí, je pohodlná a dělá parádu nositelce.
Na patním švu jsou ručně našité říční perly a křišťálky Preciosa a uvnitř se ukrývá vnitřní stélka obalená zlatou usní.Foto: archiv Oldrich Voyta
Čím jsou vaše kousky unikátní?
Svůj design stavím na několika bodech. Jde o implementaci technologií do každého modelu s využitím zažitých tradičních řemeslných technik. Proč? Protože na škole vás sice naučí řemeslo, ale pokud nechcete ustrnout na jednom bodě, musíte se stále zdokonalovat. Nejde jen o apriorní využití nových zdrojů, ale o uvědomění, že existují i jiné cesty. Ty pak mohou nabídnout větší komfort, environmentální výrobní postupy a excelentní design.
A kdybyste měl zmínit to, co vás odlišuje?
Pokud bych měl vypíchnout jednu věc, byla by to určitě 3D technologie. 3D skenování nohou, výroba personalizovaného kopyta, a tedy i pohodlnějšího modelu. 3D tisk jsem využil na výrobu podpatku zmiňovaných inauguračních lodiček – byl jsem tak schopný pojmout inspiraci v architektuře Vladislavského sálu a zároveň do patníku implementovat membránu, která jímá rázové vlny při chůzi, a tudíž přináší větší komfort.
V tomto směru již několik let spolupracuju s českou firmou Fillamentum z Hulína, která se specializuje na výrobu 3D tiskových strun – filamentů. A tištěno bylo na české tiskárně Josef Průša, která patří ke světové špičce. Kdyby někdo chtěl vidět zcela 3D tištěnou obuv z mojí produkce na vlastní oči, je tu možnost v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně, kde ji mají ve stálé expozici.
Lodičky, jejichž podpatek byl vytvořen na 3D tiskárně, ladily s psaníčkem první dámy.Foto: archiv Oldrich Voyta
Jaké další inovativní technologie ve svém řemesle využíváte?
Vedle 3D tisku jsem začal, díky brněnské firmě Matexline, využívat i 3D knitting neboli 3D pleteninu. Její benefit tkví v tom, že si na počítači naprogramuji, jak chci, aby střih seděl, kde by měl objímat, být volný a kde pevný. To se odešle do stroje a za několik málo minut je svršek obuvi upletený. Opět se jedná o bezodpadovou technologii, jelikož v jednu chvíli vzniká jak střih, tak i hotový svršek. Toto je, myslím si, win-win přístup, kdy se podpoří český byznys, zároveň se využijí nejmodernější technologie a k tomu se neznečišťuje prostředí. Obuv je tak víc pohodlnější a zachovává si designovou excelenci.
Největší pocta je spokojený zákazník. Je jedno, jestli jde o naprosto neznámou paní, nebo o první dámu České republiky…
Působil jste v designérském studiu DeFacto v Pekingu, kde jste získal prestižní ocenění Red Dot v kategorii produktový design. Jak využíváte poznatky ze života v Asii?
Ano, podílel jsem se na designu protismogové high-tech masky Atmoblue. Myslím si, že to byl právě ten moment, kdy jsem si uvědomil, že design není umění. Design oproti umění musí předat více než jen pocit, design musí být do určité míry funkční. A to se snažím dostávat i do své práce. Obuv ve své podstatě nosí svého majitele. Musí plnit funkci ochrany, a jelikož nežijeme ve středověku, také i tu estetickou.
Pro Oldricha Voytu bylo důležité, aby se Eva Pavlová cítila v den inaugurace dobře, protože boty musejí být nejen krásné, ale především pohodlné.Foto: Zuzana Bönisch
V roce 2017 jste se také podílel na přípravách výstavy Manola Blahnika v Museu Kampa. Díky němu jste začal studovat na Centru výzkumu obouvání při Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a stal jste se obuvníkem. Je to váš vzor?
Je to tak. Do té doby jsem odvětví obuvi spíš jen naťukával a dělal jsem oděv a produkt. Při přípravách výstavy jsem měl možnost se s Manolem Blahnikem nejen setkat, ale hovořit s ním a zjistit, jak začínal. Bylo mi sympatické, že i on začínal s divadelním kostýmem a módou. Ale po setkání s Dianou Vreeland, tehdejší šéfredaktorkou amerického Vogue, která mu řekla, že by měl svou pozornost směřovat právě k obuvi, se na ni zaměřil. O to příjemnější bylo, když mi od něj přišel děkovný dopis, kde mi řekl, že děkuje za spolupráci a že si myslí, že jsem dobrý designér. Byl to takový „boost“, který rozhodl, že chci dělat v obuvi, konkrétně v dámské.
Vy jste ale nezačal rovnou dámskou obuví…
V rámci svého doktorského studia na Centru výzkumu obouvání při Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně jsem se dva roky věnoval výzkumu diabetické sportovní obuvi. Podléhá nejvyšší míře komfortu a za tu cenu jde v naprosté většině světové produkce design stranou – a výsledkem je mnohdy nevzhledná obuv. Toto jsem se snažil posunout tak, aby i diabetici měli možnost volby. Věřím, že do několika let se taková obuv dostane i na pulty všem lidem, kteří ji potřebují.
Český designér Oldrich Voyta se specializuje na tvorbu dámský lodiček na podpatku.Foto: Mario Bakuš a Alexandre Katsapov
Tvoříte unikátní kousky pouze na zakázku?
Myslím si, že tato otázka je ve své podstatě oxymóron. Nelze produkovat unikátní kousky v masové výrobě a počítat s marketingovým uplatněním. Vytvářím obuv na míru od návrhu přes výběr materiálu a využití vhodných technologií až po samotnou ruční výrobu. To je jedna stránka. Dále také studuji doktorský program Technologie makromolekulárních látek na Centru výzkumu obouvání Baťovy univerzity, kde jsem vedoucí výzkumu obuvi a snažím se ji posouvat dál technicky i technologicky. A v neposlední řadě spolupracuji s designéry, značkami či firmami, kde pracuji interdisciplinárně jako technolog a designér.
Voytovy lodičky z kolekce Ópera byly inspirované Národním divadlem a objevily se také na design weeku v Miláně.Foto: Mario Bakuš a Alexandre Katsapov
A drobnost na závěr: Prozradíte, kolik stojí vaše obuv?
Je to individuální – cena je ovlivněna návrhem a využitými materiály. Priorita je pohodlí, design a dobrý pocit nositelky. Zákaznice musí počítat, že takovýto přístup je jiný než v obchodním domě, a tomu odpovídá také kvalita i cenotvorba.