Největší chyby při zařizování domu

Buďte originální a vtiskněte bytu svůj styl a realizujte své nápady. Ale přitom dodržujte základní pravidla, mezi něž patří volba dispozic nebo podlah. Když je nedodržíte, nebude se vám dobře bydlet ani mezi tím nejkrásnějším nábytkem a nejpromyšlenějšími doplňky. Proto pozor na:

Zdá se vám příjemné a originální mít ložnici v přízemí a ráno se jít bosi projít po zahradě a naopak při vaření byste si chtěli užívat výhled do okolí z vyššího patra? Myšlenka je to sice krásná, ale špatná. Jen si zkuste jeden den počítat, jak často něco potřebujete v kuchyni a jak málo chodíte do ložnice. A co když by chtěla přijít na návštěvu babička, která má problém s klouby a schody nezvládne? Proto i v tom nejnápaditějším domě by měla zůstat takzvaná veřejná zóna – kuchyň, jídelna, obývák, případně i pracovna nebo pokoj pro hosty – v přízemí nebo co nejblíže vstupu. Do vyšších pater pak umístěte pokoje, které využívá jen rodina.

Jste nadšeni z moderních a jednoduchých kuchyní, ale aby váš dům nevypadal tak sterilně a stroze, do obýváku dáte starožitný nábytek po babičce? Ne! Je třeba dodržovat v celém interiéru jeden styl. Tedy zvolte buď moderní, nebo klasický. Jejich kombinace není vhodná, protože jak budete nechávat otevřené dveře z místnosti do místnosti, bude vše dohromady působit nesourodě. Určitým kompromisem pak je zařídit v různých stylech různá patra.

Ale pokud máte starožitnou komodu či kredenc po babičce, klidně si ji do moderního obýváku postavte. A že bude jediná? Tím lépe!  „Jen je třeba s ní zacházet jako s opravdovou ozdobou a nechat ji patřičně vyniknout, proto bych kolem nestavěla žádný nábytek a možná i barevně odlišila stěnu za ní," radí designérka Kamila Douděrová a pokračuje: „Pokud takový kousek vlastníte, bytu tím hned dodáte patřičnou atmosféru a genius loci, což pouze s moderním nábytkem uděláte těžko." Rozhodně ale starožitné věci nekombinujte s moderními imitacemi. Tím vše zkazíte!

Stejný nábytek, stejná podlaha, stejné barvy – to jsou zásady, které je třeba dodržovat, když zvolíte otevřený interiér, nejčastěji se to týká spojené kuchyně s obývacím pokojem a jídelnou. Jinak nikdy nebude prostor vypadat jako jedna místnost. A pozor také na volbu spotřebičů. Pravidla pro jejich výběr najdete zde.

Schodiště patří k velmi drahým záležitostem, proto není divu, že se právě zde člověk snaží při stavbě ušetřit a zpravidla zvolí točité. A pak toho navždy lituje. Nejenže se mu po něm bude hůře chodit, ale nevystěhuje po něm do patra žádné větší kusy nábytku. Pamatujte proto, že šířka schodiště by měla být devadesát, pokud se zde mají vyhnout dvě osoby, tak až 120 centimetrů. Doporučená výška schodu je 16 až 19 centimetrů, hloubka 25 až 30 centimetrů.

Ani když vynesete nábytek po schodišti do prvního patra, ještě nemusíte mít vyhráno. Často vás zastaví dveře. Stává se to například při stěhování pračky do koupelny, protože právě sem a na toaletu mnozí majitelé volí dveře široké jen 70 nebo 60 centimetrů. Zpravidla to odůvodňují tím, že větší by zabraly po otevření hodně místa na chodbě. Pokud počítáte na chodbě každý centimetr, lze zvolit dveře posuvné v pouzdře. Ty při otevření nepotřebují žádný centimetr místa navíc. Platí proto, že dveře v domě by měly mít minimální šířku 80 centimetrů. A samozřejmě volte do celého domu stejné. Firmy dnes nabízejí designové řady, v nichž seženete v jednom stylu dveře plné i prosklené.

Okna, dveře a podlahy spolu musí v domě ladit! „Existují vlastně dva základní způsoby, jak při výběru postupovat. Buď vše barevně sjednotit, nebo naopak zvolit protikladné typy,“ konstatuje Aleš Ullmann ze společnosti Sapeli a pokračuje: „Pokud se rozhodnete pro cestu kontrastu, patří k nejoblíbenějším kombinace světlé přírodní podlahy s tmavými dveřmi, nejlépe z exotických dřevin.“

V domech s velkými místnostmi si však můžete dovolit i opačnou možnost – tmavou podlahu a světlé dveře. O optickém zmenšení prostoru, podobně jako v bytech, zde mluvit nejde, a tmavá barva na zemi prostor příjemně „ukotví“. Když oba prvky sladíte, je na vás, zda sáhnete po světlém nebo tmavém tónu. Zde pak berte v potaz i barvu oken. Máte-li okna bílá, klidně zvolte i bílé dveře.

Ale pozor, když si kupujete třeba starší dům a postupně ho rekonstruujete. Často se stává, že člověk našetří nějaké peníze, pořídí za ně novou podlahu a dveře do jedné či dvou místností a než našetří na další, už se stejný typ nevyrábí, a tak zvolí podobné. V interiéru se pak kombinuje pět či šest dezénů dřeva a to nevypadá hezky.

Oranžová v kuchyni podporuje chuť k jídlu, zelená v obýváku navozuje správnou náladu, fialová v ložnici uklidňuje – pokud budete při výběru barev do domu postupovat stejným způsobem, bude připomínat naruby obrácené cirkusové šapitó.

Platí, že v domě by se měly opakovat maximálně tři odstíny, které budou navzájem ladit. Pokud se vám to zdá moc nudné, zkuste je kombinovat tón v tónu a do místností použijte různou sytost – například tmavší do kuchyně, světlejší do obývacího pokoje. Interiér bude vypadat zajímavě a nikoli divoce. Vždy ale dodržujte zásadu, že na stropy nepatří tmavá barva, nejvhodnější je bílá! Ta by také měla být na ostění oken, protože se od ní odráží světlo do místnosti. Pokud byste sem dali třeba sytou zelenou či modrou, pokoje by byly tmavé a opticky menší. A dům jste si přece nepořizovali proto, abyste si zde připadali jako v malé garsonce!

Pokud se vyvarujete těchto chyb, získáte dobrý základ, na kterém můžete uplatnit své nápady a fantazii při dalším zařizování. Když se to nepovede, nábytek či doplňky přece jen snadněji vyměníte než dveře či podlahu. Hodně štěstí!