Článek
Silné emoce, psychický otřes, pocit jakéhosi útoku na vlastní existenci, bezradnost a velmi často i žárlivost na „toho druhého/tu druhou“. Zlomené srdce. Tak lidé často popisují svoji reakci na to, že je partner podvedl. Pláč pak střídají výčitky a sebemrskačství. Možná, že jste se partnerovi nikdy nelíbila nebo jste se za dobu vztahu stala neschopnou přítěží. On vás sice podvedl, ale vinu určitě nesete vy. A přitom nejste jediná, stává se to víc než častěji, proč tedy nevěra tolik bolí?
Bolí to jako čert
Potřeba být milován, touha po té bezpodmínečné lásce, kterou jsme (alespoň velká část z nás) zažívali jako děti, vede k tomu, že se zamilovaný člověk k druhému připoutává. Buduje svazky, které ho mají držet v blízkosti těch, které miluje.
Jenže když se tyto svazky trhají, reaguje nejen duše, ale i tělo. Profesor psychologie Matthew Liberman z Kalifornské univerzity ve své knize Social: Why our brains are wired to connect uvádí: „Když jsou sociální vazby lidí ohroženy nebo dokonce poškozeny, reaguje mozek stejným způsobem jako na fyzickou bolest.“ Zkrátka to bolí, jako kdyby vás někdo praštil.
Člověk, kterého podvedl partner, může navíc prožívat podobné pocity jako závislý, kterému sebrali drogu. Celá situace je pro něj stresová, s čímž se pojí celá řada dalších nepříjemných fyzických pocitů, jako je bušení srdce, pocení, nevolnost, špatný spánek, úzkost, vyčerpání. Ještě nějaký důkaz toho, že to opravdu fyzicky bolí?
Lidé se sice rozvádějí a jsou si nevěrní, v manželství s tím ale rozhodně nepočítají předemFoto: Bjorn Beheydt, Shutterstock.com
Určitě je to o mně!
Trpí samozřejmě i psychika. Tlak společnosti na naši dokonalost znamená u řady lidí věčné pochyby o sobě samém, které nevěra ještě umocňuje. Když mi zahnul, znamená to, že nejsem dost dobrá? Měla jsem být milejší, ochotnější, sexuálně náruživější, hubenější, nezávislejší...?
Souběžně s tím se objevují otázky typu: Jak jsem mu mohla uvěřit? Mám tak špatný odhad na lidi? S kým jsem to žila? Jak dlouho mi lhal a bude mi lhát znovu? Nebo někdo další?
Spolu až do smrti?
Dalším z důvodů, proč někteří považují nevěru za útok na sebe samé, je fakt, že podléhají mýtu monogamie. Již v roce 2008 z jistého celoevropského průzkumu, který se zabýval pohledem na manželství, vzešlo, že lidé mají právoplatný svazek za zastaralou instituci. U nás s tímto výrokem souhlasí 25 procent mužů a 21 procent žen, ve Francii, Belgii a Rakousku se čísla vyšplhala až k 35 procentům.
K obecné celkové degradaci svazku manželského přispívá stále se zvyšující rozvodovost, mnohým se víc líbí i modernější modely soužití, kupříkladu polyamorie. Absolutně věrný není skoro nikdo, ale ani to neznamená, že s nevěrou jaksi automaticky počítáme dopředu (pokud se člověk nedomluvil na otevřeném vztahu). Naopak, slibujeme si lásku a věrnost.
A nevěra je zrada, porušení původní smlouvy, důvěry i domluvy. A ta bolí i od kamarádů.
Mýtus romantické lásky bez investic
Belgická vztahová terapeutka Esther Perel říká, že dnes je manželství romantickou záležitostí. Většina lidí do něj vstupuje proto, že si potřebuje naplnit své citové potřeby, muži i ženy však zároveň mají přehnaná očekávání. Ve světě pohodlnosti, moderní techniky a vymožeností mají ale někteří pocit, že jde všechno tak nějak samo a bez práce, jako když ráno stisknete tlačítko na svém kávovaru.
O funkční vztah je ale nutné neustále pečovat, tak proč jsou všichni překvapení, když partnerovi přijdou na nevěru – po letech vztahu, ve kterém hlavní roli sehrávaly hlavně individuální potřeby obou dvou? Brát si partnerův úlet k srdci znamená také přiznat si vlastní selhání. A to není vždy úplně příjemné.
