Důchodkyně Květa si nestěžuje. Pracuje, spoří a podporuje dceru, která žije v USA a přišla o práci

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Děkujeme, že jste ochotni svěřit nám své hospodaření a popsat, jak jako rodina vycházíte s příjmy. Chcete se také přidat? Popis finanční situace a vyplněný dotazník posílejte na adresu redakce.prozeny@firma.seznam.cz. Vše zůstává zcela anonymní.

Květě je 65 let, bydlí v družstevním bytě v Praze, a i když je v důchodu, pracuje jako kustodka v muzeu. Má jednu dceru, která se natrvalo usadila v USA, takže jsou v kontaktu spíš na dálku přes mobil a videohovory. Protože je Květa rozvedená a žije sama, snaží se být samostatná nejen finančně.

Jejím velkým hnacím motorem je mít dost peněz jako rezervu a našetřit na cesty za dcerou. „Teď už asi půl roku pracuju v muzeu za 124 korun na hodinu, prostě minimální mzda. I proto jsou mými kolegy hlavně důchodci a invalidé. Měsíčně si vydělám asi 12 tisíc, to by nebylo k životu, ale mám ještě důchod 23 tisíc,“ vypočítává své příjmy.

Květa byla vždy akční a vždy chodila na nějakou brigádu. Posledních 15 let pracovala v knihovně a chodila si přivydělávat do call center jako operátorka. Kvůli svému zdravotnímu stavu pobírala i invalidní důchod 1. stupně. „Práce pro mě nikdy nepředstavovala jen výdělek, ale současně byla i dobrým lékem, protože mě udržovala v pohybu a pomáhala mi i psychicky – a tak to je dodnes,“ vysvětluje.

Nikdy zbytečně neutrácela, a navíc dědila, takže si docela dost našetřila. Aktuálně má asi tři miliony, které bere jako rezervu, kdyby se cokoli zásadního dělo. „Kromě toho jsem zaplatila byt, zrekonstruovala jádro – koupelnu a WC. Platila jsem si důchodové připojištění… Prostě jsem se snažila hospodařit zodpovědně.“

Paní Květa svou finanční situaci hodnotí jako dobrou, ale to neznamená, že si přestane přivydělávat a začne jen odpočívat. „Potřebuju mít pocit, že mi peníze vystačí až do smrti, i kdyby se zdraví zhoršilo a už bych nemohla chodit na brigádu. Takže dokud můžu, tak pracovat budu. Navíc dcera přišla o práci, tak ji teď občas podporuju i finančně. A také bych za ní ráda vyrazila – to se snažím tak jednou za dva roky. Na cestu ale potřebuju minimálně 70 tisíc.“

Její život ovšem není jen práce. Velmi ráda si zajde s přáteli občas do restaurace nebo kavárny, má ráda kulturu a také se ráda hezky obléká a dbá o sebe. To všechno samozřejmě něco stojí, ale s tím počítá. „I proto si buduju finanční rezervu, abych na tohle všechno měla a život si i trochu užila. Ale zas rozumně, chci s penězi vystačit v pohodě do smrti, ale taky bych si přála, aby zbylo dost i jako dědictví pro dceru.“

„Paní Květa je ukázkový příklad finančně uvědomělé ženy. Je velmi pozitivní, že má nejen rozumné výdaje a stabilní příjmy, ale především vytvořenou značnou rezervu. Její obava ze znehodnocení úspor je však oprávněná. Inflace dlouhodobě snižuje kupní sílu hotovosti, i když ji máme uloženou v bance,“ radí Alan Pock, spoluzakladatel investiční platformy Investown. Co doporučuje?

Jedna z nejdůležitějších otázek zní: K čemu peníze budou sloužit? Krátkodobé cíle – jako je cesta za dcerou do USA nebo rezerva pro nečekané výdaje – patří na spořicí účet s co nejvyšším úrokem. A ať jsou kdykoli po ruce. Ale peníze, které chce paní Květa dlouhodobě uchovat pro dceru, by neměly ležet ladem. Tam už je namístě uvažovat o rozumném zhodnocení. Zvážit může konzervativní investici, například do zajištěných úvěrů, dluhopisových fondů nebo realitního crowdfundingu.

Ve vyšším věku bývá přirozené, že lidé nechtějí zbytečně riskovat. A je to naprosto v pořádku. Klíčovou se stává stabilita a předvídatelnost. Ale právě proto mohou být zajímavým nástrojem tzv. zajištěné úvěry nebo realitní crowdfunding, který kombinuje vyšší výnosy s nižší volatilitou než akcie. Jde o investice do konkrétních projektů, například do developerských úvěrů, které jsou zajištěné nemovitostí.

Není třeba investovat všechny úspory – důležité je mít stále dostupnou hotovost na nečekané výdaje nebo podporu blízkých. Dává smysl ponechat si dostatečně velkou část úspor v likvidní podobě, ideálně na spořicím účtu s vysokým úrokem: třeba na tři až šest měsíců běžných výdajů. Zbytek může postupně pracovat jinde, třeba právě prostřednictvím konzervativních investic.

Paní Květa si zaslouží obdiv – nejen za svou aktivitu, ale i za zdravý přístup k financím. Je inspirací pro všechny, kdo chtějí v důchodu nejen přežívat, ale dál žít aktivně a s nadhledem. Pokud ke svému rozumnému přístupu k hospodaření přidá i dlouhodobou strategii pro úspory, bude mít jistotu, že její peníze neztrácejí na hodnotě a skutečně pomohou jí i její dceři.