Servírka Veronika: Koupili jsme byt, ale přišli o osobní život. Až si říkám, jestli to není špatně!

Jak české domácnosti vystačí s financemi? Nabízíme reálný pohled do účtů skutečných rodin – samozřejmě tak, aby byla zachována anonymita, ovšem údaje o hospodaření zůstávají nezměněny. Budeme rádi, když nám napíšete i vy, jak se vejdete do rozpočtu, kolik dáte za jídlo nebo bydlení a jestli i něco ušetříte. Můžete psát na e-mailovou adresu redakce.prozeny@firma.seznam.cz.

Veronika (28) pracuje jako servírka v pražské restauraci a Tomáše potkala, když tam nastoupil jako jeden z kuchařů. Jak sami říkají, neměli se vlastně ani kde jinde seznámit, protože jsou buď v práci, nebo spí, aby mohli do práce. „Vyučila jsem se v oboru a moc mě to baví, i když jde o nejen fyzicky a psychicky náročnou práci, ale taky o zásadního žrouta času. Pracujeme v režimu dlouhý a krátký týden, dvanáct hodin, samozřejmě včetně víkendů a svátků. Navíc si ve dnech volna i přivyděláváme,“ popisuje Veronika.

Mladý pár je spolu pět let, sestěhovali se po asi sedmiměsíční známosti. „Bylo to nutné, jinak bychom se skoro neviděli. Tomáš měl garsonku po babičce, do které jsem musela narvat své oblečení a boty, ale dali jsme to – ovšem s tím, že budeme hledat něco většího. Před třemi lety se kamarádka vdávala do Anglie, tak nám nabídla k prodeji svůj byt – 2+1 s velkou terasou a na skvělém místě.“

Opatrně zjišťovali, jestli by dostali hypotéku, i když nejsou manželé, a překvapilo je, že ano a bez potíží. Tím spíš, že se Tomáš rozhodl prodat garsonku, což pokrylo tři čtvrtiny z ceny většího bytu. Vyšlo to tak, že si vzali „jen“ 3 800 000 Kč, v čemž byla i rezerva na rekonstrukci koupelny a modernizaci kuchyně. Hypotéku měli splácet 30 let po 20 632 Kč. „Přišlo nám to výhodné, i za spolubydlení jsem dávala kolem 8 tisíc Kč.“

Loni v září ale Tomáš dostal nabídku z firmy, která nabízí catering na svatbách a oslavách, a rozhodl se to vzít. „Byl nadšený, ale také to znamenalo nejistý plat, protože jde o nový projekt a jsou slabší měsíce, kdy nemají příplatky za akce, ale jen základ. A hypotéka odchází každý měsíc a za něco musíme žít.“

Příjmy páru jsou tedy proměnlivé. Veronika si bez dýška vydělá kolem 29 tisíc Kč, s nimi to bývá i o 10 tisíc víc, ale nejde na to spoléhat – a případná nemocenská by se počítala ze základní mzdy. Tomáš má plat zatím mezi základem 25 tisíc Kč a 50 tisíc Kč, které měl kolem Vánoc. „Ovšem za cenu, že nebyl skoro vůbec doma, ani na svátky a Silvestra. V tu dobu bylo totiž spousta zakázek, které nemohli odmítnout.“ Kolik dají dohromady, to je různé – jistých je jen cca 55 tisíc Kč. Z nich 21 tisíc odejde na hypotéku, 6 700 Kč jsou zálohy za energie, vodu, služby, odpady, do fondu oprav a podobně.

Oba mají životní a úrazové pojistky – ty vyjdou na 3 200 Kč. Telefony, internet, televize, předplatné na Netflix, Spotify a několik podcastů vyjdou na 2 800 Kč. Deset tisíc posílají na spořicí účet, kde chtějí mít rezervu, kdyby přišli o práci – děsí je, že nebudou mít na hypotéku. Minimálně tam chtějí mít 200 tisíc, teď je tam asi 180 000 Kč.

Naopak docela ušetří na jídle, protože většinou ho mají v práci, takže se vejdou do cca 4 tisíc. Oba chodí do posilovny ve vedlejší ulici – permanentka na měsíc vyjde pro oba na asi 2 200 Kč, za pojištění domácnosti dávají 1 200 Kč. Drogerie, prací prostředky a podobně vyjdou do 500 Kč, krmení a potřeby pro králíka do 400 Kč, když není potřeba veterináře.

Snaží se vydělávat i něco navíc. Ve slabších měsících chodili na brigádu do jednoho hotelu – Tomáš do kuchyně a Veronika na přípravu snídaní. „Mám strach, že onemocníme nebo se něco stane a z jednoho platu bychom všechno neutáhli. Tomáš si na podzim popálil ruku na grilu a jen taková ‚hloupost‘ znamenala, že byl skoro 14 dní mimo, protože nemohl vzít do ruky ani nůž.“

Proto většinu volného času věnují práci a výdělku, aby si naspořili pro svůj klid. Chtěli by mít peníze i na investování. „Z brigád jsme si na zvláštní účet zatím odložili 120 tisíc Kč, ale ještě jsme se nerozhodli, co s nimi udělat. Navíc jsem zjistila, že mě tak velký dluh a závazek na tak dlouho docela stresuje a vůbec si nedovedu představit, že bych třeba odešla na mateřskou – to udělám, až budeme mít stranou tak půl milionu, jinak bych asi strachy nespala.“ I proto nám Veronika napsala a doufá, že jí finanční odborník uklidní nebo nasměruje, aby se mohla přestat obávat, že o byt přijdou, když nebude na hypotéku.

„Příběh Veroniky a jejího partnera je vlastně poměrně typický pro mladé páry ve velkých městech. Splnili si sen o vlastním bydlení, ale současně na sebe vzali závazek, který začal vytvářet psychický tlak. Na začátku je ale dobré říct, že z finančního pohledu neudělali žádnou zásadní chybu,“ komentuje Jiří Hluchý, CEO fintech startupu Frenkee.

Naopak je podle něj potřeba ocenit několik věcí. Především to, že si na byt nevzali extrémně vysokou hypotéku. Úvěr ve výši 3,8 milionu korun je na poměry Prahy relativně rozumný, zvlášť když velkou část ceny pokryl prodej původní garsonky. Splátka kolem 20 tisíc korun měsíčně je dnes v mnoha případech srovnatelná s nájmem, takže jejich peníze jdou do vlastního bydlení, nikoli do cizího.

Velmi pozitivní je také jejich přístup k finanční rezervě. Pravidelně odkládají peníze a mají už téměř 200 tisíc korun, což je pro domácnost s hypotékou důležitý bezpečnostní polštář. Právě rezervy jsou to, co chrání domácnosti před situací, kdy by kvůli výpadku příjmu nezvládly splátky. Jakmile dosáhnou částky, která jim dává pocit bezpečí, může být rozumné část peněz postupně zhodnocovat například prostřednictvím jednodušších investičních nástrojů.

Zároveň je ale z jejich příběhu vidět, že se snaží mít všechno pod kontrolou až příliš. Strach z hypotéky je vede k tomu, že tráví většinu času prací nebo brigádami. Paradoxně tedy největším problémem není samotná hypotéka, ale spíš obava z ní. Když se totiž podíváme na jejich čísla, jistý příjem kolem 55 tisíc korun a výdaje na bydlení přibližně 27 tisíc nejsou pro dvoučlennou domácnost nijak výjimečné.