Článek
Přijde vám roztomilé, když má holčička ve školce nalakované nehtíky, v první třídě už se zajímá o skincare a v páté si od Ježíška přeje krém proti vráskám? Fenomén Sephora Kids, kdy se opravdu malé dívenky chovají jako dospělé, skrývá víc než jen úsměvnou snahu být jako maminka.
Nápodoba je přirozená
Malé děti se učí nápodobou a pro holčičky jsou jejich maminky, starší sestry či tety přirozeným vzorem. Jen si vzpomeňte, když jste byly malé – nejspíš jste si potají hrály s maminčinou rtěnkou a chodily doma v jejích lodičkách.
Jenže dnes se hranice dětství hodně posouvají. „Děti dnes mnohem dříve vstupují do světa dospělých, a to především prostřednictvím sociálních sítí, médií a vzorců chování, které vidí kolem sebe,“ říká životní koučka Lenka Procházka.
Malé holky už nechtějí být jen jako maminka nebo ségra. Vzorů (a to i problematických) mají mnohem víc, třeba v podobě influencerek. „Mají prostřednictvím internetu přístup k obrovskému množství obsahu, který jim ukazuje, jak by měly vypadat, co by měly používat a co je právě trendy,“ potvrzuje koučka.
Potřeba někam patřit
Kromě učení nápodobou je pro děti přirozená ještě další věc, a to je touha někam patřit. I když vy jako rodiče hlídáte obsah, který vaše dcera na internetu konzumuje, stačí, když se o kosmetické trendy a zkrášlování zajímají její kamarádky.
„Děti se chtějí podobat svým vrstevníkům, přirozeně touží po jejich přijetí,“ upřesňuje Lenka Procházka. „Pokud se v jejich prostředí začne řešit kosmetika, značky nebo vzhled, mohou velmi rychle získat pocit, že právě tohle je důležité.“
Kromě roztomilých her na dospělé se ale tohle může snadno zvrtnout v něco horšího. „Děti se dnes mohou velmi brzy naučit vnímat své tělo nikoliv jako něco, v čem žijí, ale jako něco, co musí neustále hodnotit a vylepšovat,“ upozorňuje koučka.
Hra na dospělou se může změnit i v něco děsivějšího…Foto: Marina Demidiuk, Shutterstock.com
Co s tím dělat
Chce to samozřejmě hlídat, co na internetu vaše dítě sleduje, ale především mu jít příkladem. „Pokud například maminka pravidelně stojí před zrcadlem a kritizuje své vrásky, postavu nebo stárnutí, dítě si tyto postoje může postupně osvojovat,“ varuje koučka. „Ne proto, že bychom mu je vědomě předávali, ale protože děti velmi citlivě vnímají, jaký vztah máme sami k sobě.“
Jinak samotný zájem o kosmetiku či zkrášlování nemusí být hned problém, jde o to, co se za touto touhou skrývá. Ptejte se, proč si chce obarvit vlasy, proč chce pleťovou masku, proč se chce líčit. Čeho tím chce dosáhnout? Kde to viděla? O co přesně jí jde?
To jsou věci, které vám napoví, zda jde jen o neškodnou dětskou touhu zkoušet věci dospělých, nebo hlubší problém. Jak radí odbornice: „Zpozorněla bych ve chvíli, kdy se za tím začne objevovat strach z nedokonalosti nebo přesvědčení, že bez určitých produktů nejsou dost hezké.“
Stanovujte hranice
A pokud holčička opravdu trvá na svém, ale její nápady se vám nelíbí? Stanovujte hranice. Nereagujte výsměchem, zlehčováním ani okamžitým zákazem bez jakéhokoli vysvětlení. Učte své dítě, jaký je rozdíl mezi potřebou, přáním a trendem.
Rozhodně vysvětlujte, proč třeba kosmetika pro dospělé není pro dětskou pleť vhodná, že může víc uškodit než pomoci, proč se nehodí, aby se malá holčička líčila jako dospělá. Klidně učiňte i ústupky, zkuste kompromis. Ale v tom zásadním neustupujte.
„Nastavovat hranice považuji za velmi důležité,“ souhlasí Lenka Procházka. „Dítě nepotřebuje dostat všechno, po čem touží, jen proto, že je to momentálně populární. A už vůbec nepotřebuje používat kosmetické produkty určené pro dospělou pleť.“
