Buďte tchyně, kterou budou milovat, ne nenávidět. Tyto chyby možná děláte i vy

Jaký je rozdíl mezi tchyní a ranní mlhou? Když se mlha zvedne a zmizí, bývá pak docela pěkný den. A víte, jaký je rozdíl mezi tchyní a politikem? Politik vám aspoň před volbami slíbí, že už vám dá pokoj.

Vtipů na adresu tchyní je nekonečné množství. A byť samozřejmě neplatí univerzálně na všechny matky manželů či manželek, něco na nich často přece jen je. Nemusí to ale tak být. Jak se stát tchyní, kterou budou mladí milovat?

To maso jsi měla den předem naložit, bylo by křehčí. Ty nežehlíš spodní prádlo? Není to nehygienické? Neměl bys pořád kupovat zájezdy k moři, u nás na chalupě by si děti užily víc.

Všechny tyhle (možná) dobře míněné rady většinou ničemu nepomáhají a už vůbec neprospívají vztahům mezi vámi a vaším zetěm či snachou. „Za nevyžádanou radou totiž skoro vždy stojí něco jiného než snaha pomoct. Nejčastěji je to potřeba cítit se důležitá nebo potřeba se v něčem realizovat, často je to i strach ze stáří a pocit, že jste k ničemu, a rada je jediný způsob, jak si dokázat, že jste pořád potřebná,“ říká životní kouč Aleš Kalina.

Takže pravidlo super tchyní číslo jedna? Radit, jen když vás o radu skutečně někdo požádá.

Nedáte dopustit na pěkně upečený bůček a nechápete, jak mohou být mladí vegetariáni. Nebo nerozumíte tomu, proč dítěti nedovolí obyčejnou limonádu? To je v pořádku, souznít s jejich životním stylem nemusíte.

Co byste ale měly, je respektovat ho. Takže nutit snachu vegetariánku do řízku a dotčeně kroutit hlavou, když ho odmítne, je nezdvořilost. A to, že vnoučeti na stůl místo vody postavíte půllitr s colou, to samé.

>>> Proč mají tchyně o tolik horší pověst než tcháni? Může za to mužská pohodlnost a „mazácká vojna“!

Na lásce k vašemu synovi či dceři samozřejmě nic nezmění ani to, že jsou dávno dospělí. Ale chovat se k nim jako k malým? To je velký nešvar tchyní. „Tohle je z praxe jeden z nejčastějších zdrojů napětí. Když matka dál pečuje o dospělého syna nebo dceru, jako by mu bylo pořád dvanáct, nevědomky tím říká jeho partnerovi: ty na to nestačíš, potřebuje pořád mě,“ říká Aleš Kalina.

Nejsou to žádné rady, výtky, upozornění a podobně. Jsou to jen „neškodné“ vtípky, legrácky, trocha té ironie a sarkasmu. „Jenže je to jedna z nejzákeřnějších věcí. Jed pod rouškou vtipu se nedá pojmenovat, aniž ten druhý nevypadá přecitlivěle, a tak funguje skvěle jako nástroj. Legrace, po které se člověk necítí dobře, není legrace. Je to kritika v přestrojení,“ vysvětluje Aleš Kalina.

Chcete, aby s vámi bylo mladým dobře? Nebuďte kousavé, vykašlete se na jedovaté poznámky, ironické narážky. A osvojte si jednoduché pravidlo: Když tě nenapadá nic hezkého, co bys mohl říct, tak prostě mlč.

Až umřu, ani si toho nevšimnete, vždyť mě ani nenavštívíte. Nezavoláte, jak je týden dlouhý. Víte, jak mi je, když na mě takhle kašlete?

Neustálé výčitky a vyvolávání pocitu viny nic nezlepší, ničím jimi nedocílíte, spíš naopak. „Je to nejkratší cesta k tomu, že vás budou navštěvovat čím dál míň. Místo ‚vy ani nezavoláte‘ funguje mnohem líp přímé ‚chyběl mi hovor, zavoláš mi příště?‘. Vina lidi neotevře, jenom je odežene o krok dál,“ tvrdí Aleš Kalina.

Být oblíbenou tchyní podle něj není žádná věda. „Pravidlo je jednoduché: rada patří tomu, kdo si o ni řekne. Návštěva patří tomu, kdo na ni pozve. Všechno navíc není péče, je to vlastní potřeba a za tou většinou něco je – frustrace z nepovedené výchovy, pocit viny z rozvodu nebo obyčejná samota a nevědění, co se svým životem. Tchyně, kterou budou milovat, je ta, která svoje nevyřešené věci neřeší přes rodinu svého dítěte. Je vítaným hostem, ne stálou přítomností, kterou si nikdo nevyžádal,“ dodává Aleš Kalina.

Tchyně mě nemá ráda. Má smysl se snažit zavděčit, nebo raději omezit kontakt?