Článek
Jste spolu tak dlouho, že není problém, když se jeden sprchuje a druhý si u umyvadla čistí zuby. Společně usínáte i se probouzíte, sedíte vedle sebe na gauči, jíte u jednoho stolu. Společně řešíte veškeré starosti, povinnosti, ale i radosti a plány. Sdílíte spolu v podstatě vše – fyzicky i psychicky. Jestli ale opravdu nemáte nic, co by bylo jen vaše (prostor i čas), do kterého má jednoduše váš protějšek, nadneseně řečeno, vstup zakázán, koledujete si o vztahový průšvih.
Co je osobní mikroteritorium
Existují dva základní druhy mikroteritoria a oba jsou stejně důležité.
- Fyzické mikroteritorium – Křeslo, ve kterém nikdy nesedí nikdo jiný než vy, pracovní koutek, který je jen váš, nikoli celé rodiny, garáž, dílna, toaletní stolek s vašimi poklady, na které nikdo nesahá. Prostě cokoli fyzického, malé místečko, které patří jen vám.
- Časové mikroteritorium – Pravidelně vymezený čas, který využijete vy sami jen tak, jak chcete, věnujete ho jen sobě, věcem, které vás baví, naplňují, uvolňují. Může to být půl hodinka denně, nebo tři hodiny v kuse jednou týdně, nebo celý víkend jednou za měsíc. To je na vás a vašich rodinných možnostech.
Mít ve společném bytě alespoň malý kout jen pro sebe je nesmírně důležitéFoto: Shutterstock.com
Proč to bez toho nejde
Řada lidí žije v mylné představě, že ve spokojeném a fungujícím vztahu spolu partneři dělají vše společně. Je to ale jeden z největších vztahových omylů. „Ve vztahu nemusíme všechno sdílet, abychom si byli blízcí. A nemusíme být neustále spolu, abychom měli pocit, že k sobě patříme,“ říká poradenská psychoterapeutka Lucie Horká.
Člověk je sice tvor společenský a párový, ale to neznamená, že byste neměli mít své osobní potřeby a touhy. „Vlastní křeslo, pracovní kout nebo pravidelný čas jen pro sebe nejsou projevem sobectví ani nedostatku lásky. Mohou být důležitým způsobem, jak pečovat o vlastní potřeby, obnovovat energii a neztrácet kontakt se sebou,“ říká Lucie Horká.
Někteří lidé potřebují více prostoru, svobody a času jen pro sebe, jiní méně, ale v nějaké míře to potřebují všichni. A to jsou věci, které je potřeba si ve vztahu vykomunikovat. „Pro jednoho je vlastní prostor samozřejmostí, pro druhého může být těžké pochopit, proč ho partner vyhledává. Nejdůležitější otázkou tak leckdy nemusí být, kolik prostoru máte každý sám pro sebe, ale zda se ve vztahu cítíme dostatečně bezpečně na to, abychom si o něj mohli říct,“ říká Lucie Horká.
Co když ho nemám?
Mít i ve vztahu kousek světa jen pro sebe je důležité hned z několika důvodů:
- Dobíjení baterek – Když chvíli všechno vypustíte, strávíte nějaký čas jen sami se sebou, ve svém osobním prostoru, je to relaxace. Způsob, jak si odpočinout, dobít baterky, načerpat energii, kterou pak můžete opět věnovat partnerovi, dětem, rodině.
- Budování vlastní identity – To, že s někým žijete, přeci neznamená, že rezignujete na své potřeby. Na seberozvoj, osobní zábavu, koníčky, přátele. Budujete a posilujete si tím vlastní identitu, zdravé sebevědomí a sebelásku, což je ten nejdůležitější vztah ze všech.
- Prevence ponorkové nemoci – Být s někým 24 hodin denně a sedm dní v týdnu, sdílet s ním vše a pořád? Je jen otázkou času, kdy si začnete lézt na nervy, rozjede se ponorková nemoc. A to asi nikdo nechce.
- Témata k hovoru – Když občas každý zažijete něco sám bez partnera, je to nejen povznášející pro vás samotné, ale je to i zdroj zážitků, které pak můžete se svým protějškem probrat a sdílet (byť ne na přímo). A obzvlášť v letitých vztazích je každý nový námět k hovoru k nezaplacení.
