Článek
Na adresu jakztohoven@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Milý pane Frunci,
mám kamarádku a obě máme přibližně stejně staré děti v rozmezí dvou až sedmi let. Známe se od nás z baráku z dětství a i když nás život na čas rozdělil, díky dětem jsme spolu zase začaly trávit čas. No a mně je jí strašně líto, protože vidím, jak to mají s partnerem doma strašně nerovnoměrně rozdělené. Prostě klasika: ona oddře všechno, on přijde domů, chce mít večeři, na podlaze ani drobek, děti nevezme ani k doktorovi nebo sám někam ven, protože to je přece ženská práce.
Nejhorší je, že ona je z toho ve stresu, je vidět ta únava, nechuť, pomalá rezignace, něco jako „čas pro sebe“ je u nich utopie. Bavily jsme se párkrát o tom, že by to také chtěla jinak, ale pak třeba zkusí poprosit manžela, že by šla někam večer, on teda milostivě hlídá, má u toho řeči a ona pak už ani o další akci nestojí, protože to znamená spíš stres. Mně je někdy úplně nepříjemné to poslouchat a nevím, co jí na to mám říkat: Že žije se sobcem? Mám šanci jí nějak pomoct, nebo je to jejich věc? Děkuji za odpověď. S pozdravem Stáňa (33)
JAK SI NAJÍT VÍC ČASU PRO SEBE?
Odpověď
Dobrý den, Stáňo, moc díky za zajímavý dotaz. Asi nebudu umět nějak odborně poradit – je to prostě na vás. Mohu jen nahlas zauvažovat. Ptáte se na kamarádku a jak jí pomoct, máte pocit, že je její život těžký, a přála byste si jí pomoct. Co s tím?
Asi neřeknu nic nového, když zopakuji obecně známé, že nemůžeme rozhodovat, co je a není dobré pro jiné. Je to na kamarádce, je to její život, je dospělá. Zároveň ale asi není třeba úplně rezignovat na to, že jste její kamarádka a chcete pro ni něco dobrého. Tak proč tu pro ni nebýt!
Je těžké hledat nějaké dobré řešení pro jiné lidi. Jen ona sama žije svůj život a nejlépe mu rozumí. Dobře míněné rady nás většinou spíš naštvou, než že by pomohly, zvlášť když jde o naše nejbližší. Ale je to samozřejmě otázka: někdy může upřímný kamarád pomoct nastavit zrcadlo. Co si o tom myslíte vy?
Já věřím, že nejlepší motivace je ta naše vnitřní. Člověk musí opravdu sám chtít, aby něco dokázal změnit. Známe to všichni z dětství: dobře míněná rada rodičů nemá moc velkou hodnotu, zato spálit se sám o plotnu, to nám často teprve otevře oči.
Zároveň máte kamarádku ráda a přejete si pro ni jen to dobré. Jak jí můžete pomáhat? Máte nějaký nápad, jak jí život usnadnit a okořenit, jak ji podpořit, aby se cítila lépe? Jestli chcete, aby měla víc času na sebe, můžete jí někdy s kamarádkami pohlídat děti, pravidelně pořádat přespávačky, jezdit spolu s dětmi na chalupu… Já nevím, co všechno zvládnete vymyslet. Možností je nepřeberně.
Věřím, že nejlepší podporou je to, že ji máte ráda a že jí budete věřit, že svůj život zvládne dobře prožít a zařídit. Že jí budete opravdu vnitřně fandit – to ji určitě posílí a dodá odvahu. O koho jiného se opřít než o lásku a podporu našich bližních, přátel od narození. Díky, že vás má.
