Se smutkem nebojujte, nechte ho, ať vás na chvíli ovládne! K čemu je dobrý a kdy je ho už moc?

Dnes je Mezinárodní den smutku, který se „slaví“ od roku 1996. Primárně má připomínat hrozbu pracovních úrazů, tudíž odkazuje na všechny, kteří při práci zemřeli či se vážně zranili.

Smutek, ten opravdový a hluboký, který leckdy dokáže člověka téměř paralyzovat, se totiž nejčastěji váže k velké životní ztrátě. Když někdo nám blízký zemře, je vážně nemocný, někdo, koho milujeme, se rozhodne nás opustit, a podobně. A i když je smutek přirozený a vlastně zdravý a je dobré si ho prožít, není dobré mu propadat. Jak se s ním tedy vyrovnat?

Dokoukali jste dojemný film a je vám smutno. Ale jen chvíli, než tenhle zážitek přebije něco jiného. To ale není ta opravdová emoce, o níž je řeč. Smutek, o kterém mluvíme, přichází ve chvílích opravdové ztráty, ve chvílích, kdy tu danou věc skutečně prožíváte a týká se vás.

Ve chvíli, kdy vám je bídně, si vždycky připomeňte, že smutek je přirozená a zdravá lidská emoce, bez níž bychom se neobešli. Přichází po stresu, takříkajíc po boji, kdy již výsledek nějakého zásadního problému nelze zvrátit, kdy je dobojováno. A právě smutek je tím, kdo nám pomáhá vše zpracovat. „Patří mezi nejčastější emoce, které nám pomáhají vyrovnat se s traumatickou situací. Smutek je pro naše psychické i fyzické zdraví velice důležitý, protože pomáhá odplavovat staré, pomáhá věci uzavírat. Patří mezi emoce zastavující až paralyzující. To znamená, že nás vede k pasivitě, zpomalení a skutečnému uvědomění a ideální i zpracování celé události, “ potvrzuje životní koučka Lenka Procházka.

Bohužel jsme si zvykli dělit emoce na ty dobré a na ty špatné, a mezi ty právě často smutek řadíme. Je to ale obrovská chyba. „Emoce prostě jsou a všechny jsou naprosto v pořádku. Jsou tu s námi, odcházejí a zase přicházejí podle situací, které žijeme,“ vysvětluje životní koučka Lucie Mucalová.

Se smutkem byste proto neměli bojovat, neměli byste se mu stavět na odpor. Právě naopak! „Smutek je emocí, kterou si tělo v určitých situacích potřebuje prožít. Pokud si ho dovolíte, je to léčivý proces pro tělo i mysl. Když si ho zakazujete, může vám být hůř a hůř, jelikož něco násilím potlačujete, jdete vlastně proti sobě,“ tvrdí Lucie Mucalová.

Plakat je prostě zdravé a pro psychickou pohodu někdy naprosto nezbytné! „Problém je v momentě, kdy smutek v sobě držíte, nechcete jej pustit a máte v sobě nastaveno, že plakat a vyjadřovat emoce je špatné. Ve světě psychosomatiky doopravdy platí, že to, co nejde ven, jde dovnitř. A potlačený smutek se somatizuje často v oblasti srdce, hrudníku,“ varuje Lenka Procházka.

Jinými slovy: smutek je potřeba k sobě pustit, i za cenu toho, že nám bude nepříjemně. Že nás z pláče bude bolet hlava, že nebude v práci soustředění, že budeme ze všeho strašlivě unavení. Pokusme se ho v prvních chvílích nevytěsňovat jídlem, prací, péčí o ostatní, pocitem, že jsme silní a že na to „nesmíme myslet“.

To, že je smutek přirozený a zdravý, ale neznamená, že by měl ovládnout váš život. „ Se smutkem začněte pracovat v případě, že se u vás zabydlel na dost dlouho a jakoby zatemnil ostatní emoce. Takový ten pocit svázanosti, nemožnosti cokoli změnit, při pocitu, že nic nemá smysl, kdy už nemáte energii cokoli pozitivního dělat,“ říká Lucie Mucalová.

To je okamžik, kdy je potřeba ne se smutku postavit, ale zpracovat ho. Někdy stačí se zklidnit, i když se vám nechce, vracet se k normálu, k tomu, co vám dřív dělalo radost, zdravě se hýbat (podle odborníků pomáhá klidnější aktivita typu jóga, pilates, ale třeba i různé meditace).

A pokud sklíčenost stále zůstává hlavní emocí vašeho života, ovládá ho, vleče se, nebojte se vyhledat odbornou pomoc. K životu smutek patří, ale zároveň platí, že život není smutný!

Být smutný je v pořádku, ale pozor, někdy tuhle emoci zaměňujeme za něco mnohem vážnějšího. Jak poznat rozdíl mezi smutkem a depresí?