Článek
Je mi necelých padesát a začínám užívat života až teď. V roce 2008 jsem se rozvedla, byla jsem bez práce, oporu v rodině žádnou, a přesto jsem do rozvodu šla, až u soudu jsem se dozvěděla, že má můj muž dítě s jinou, byla to pro mě velká rána. K tomu se přidaly zdravotní problémy, ale právě v té době jsem si řekla a dost.
Krátce po rozvodu jsem si našla zajímavou práci, která mě obohacuje a naplňuje, a vůbec jsem vzala život úplně z jiného konce. Změnila jsem účes, pořídila si nové brýle, oprášila šatník a začala se dívat na svět trošku veselejšíma očima.
Vůbec si nepřipadám stará na minisukni, i když mi moje mamka už dávno říkala, abych tak krátkou sukni nechala dceři, že se to na mě už nehodí. Minulý víkend jsem byla za svými dětmi v lázních, šli jsme se všichni projít a potkali nějaké chlapce, kteří se tam také léčí. Já měla svou oblíbenou minisukni, ti chlapci pozdravili dvakrát ahoj, tak jsem měla zvláštní pocit, že mě považují za sestru mé dcery. Ta mi to pak i potvrdila.
Zvláštní, v mládí jsem nosila kalhoty a dlouhé sukně, a teď? Proč se pořád ohlížet, jestli na to mám věk a jestli se to hodí, chovám se tak, jak se cítím, a když zrovna nesvítí sluníčko, je o to větší důvod dopřát si radosti a potěšení. Ráda si přečtu zajímavou knížku, chodím na jógu, pořídila jsem si domácí pekárnu, která se stala mojí drogou, focení třeba přírody je také báječná věc a o jízdě na kole ani nemluvě, teď jsem si pořídila i tachometr. No, řeknu vám, jet z kopce s větrem o závod v rychlosti 42 km/hod. je úžasný pocit.
Těším se na další dny a nové zážitky. S pozdravem a přáním krásných slunečných dní, věrná čtenářka
Také žijete podle toho, na kolik se cítíte, a ne podle toho, kolik vám je let? Pojďte nám o tom napsat na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.
