I o Velikonocích „ne“ znamená NE. V jakýkoli jiný den v roce by to bylo napadení!

Velikonoce jsou tradiční svátek, který k naší kultuře patří. Přesto ani během něj by se neměla ze společnosti vytrácet úcta a respekt – i o Velikonočním pondělí má „ne“ stejnou váhu jako kdykoliv jindy. Jenže ne vždy a ne všude tohle platí, a právě proto se pro mnoho žen svátky jara mění v období, kdy jako by jejich hlas najednou nikdo neslyšel – a ani slyšet nechtěl.

„To, co je pro někoho roztomilý jarní folklor, je pro spoustu žen a holek den, kdy jejich hranice prostě přestávají existovat. Pod rouškou tradice se najednou legitimizuje, že do nich cizí chlap na ulici nebo strýc v obýváku mlátí proutím. A ještě ke všemu mají stát, usmívat se a nalít mu za to panáka slivovice nebo dát vajíčko,“ popisuje pocity některých žen a dívek instruktor sebeobrany Pavel Houdek. Ve chvíli, kdy i přes nesouhlas dojde ke „koledě“, nejde o „oslavu jara“, ale o násilí a ponížení, kdy žena ztrácí kontrolu nad vlastním tělem.

Pavel Houdek rozhodně nechce nikomu kazit Velikonoce, nebo je snad dokonce rušit! „Velikonoce kazí ti, kdo nerespektují cizí ne… Ti jim kazí jméno a ničí svátky většině mužů, která moc dobře chápe, že vyšupání se dělá symbolicky a jen té ženě, která chce.“ A vysvětluje: „Tím, že tohle téma otevíráme, Velikonoce naopak zachraňujeme a vracíme do nich to, co jim tihle lidé sebrali – radost.“

Ani o Velikonocích totiž není možné kohokoli nutit k čemukoli. „Když řeknete jasné a hlasité ne, a přesto k vám do obýváku vtrhne banda chlapů, cítíte trapnost, stud, bezmoc. Ztrácíte status člověka, co o sobě rozhoduje. V tu chvíli dostáváte drsný vzkaz: Tvoje pocity nás nezajímají, naše zábava a tradice je přednější,“ vysvětluje bojovnice proti násilí Jasmína Houdek, spoluzakladatelka a lektorka školy Moderní sebeobrana.

Tohle je tak to nejhorší, co holkám, dívkám a ženám můžete o Velikonocích udělat:

Dcera vám jasně řekla, že o koledníky nestojí, a vy jste jí slíbili, že domů nikoho nepustíte. Ale pak jim otevřete, protože je to přece legrace, protože se nezblázní, o nic nejde. Jenže je to zrada, obzvlášť v očích dítěte. „Co tím dceři vzkazujete? Že její hranice nemají žádnou váhu. Učíte ji, že její domov není bezpečný prostor a že pro společenský tlak klidně porušíte slovo. Gratuluju. Právě jste jí dali ten nejhorší možný základ pro to, jak si v životě chránit svůj osobní prostor,“ říká Jasmína Houdek.

Víte, že vaše žena Velikonoce nemusí, že nemá ráda dům plný koledníků, přesto s partou kamarádů vtrhnete k vám domů a vyšupete ji. Aby neuschla a protože ženám kamarádů to taky nevadilo. „V jakýkoliv jiný den v roce by tohle bylo napadení. Přivést k sobě domů partu chlapů v přesile, navíc často už pod parou, a vtrhnout na ženu, která o to nestojí, není sranda. Ani tradice. Je to čistá demonstrace moci. Vaše ego a touha ukázat se před kumpány prostě vyhrály nad pocitem bezpečí člověka, kterého byste měli chránit. Tohle je hluboké narušení partnerské či rodičovské důvěry a ukázkový nerespekt,“ vysvětluje Pavel Houdek.

Nebuď trapná, ježiš, ty naděláš, nebuď hysterická netykavka. Jakékoli znevažování a zesměšňování neochoty nechat se vyšupat koledníky je manipulace. „Je to učebnicový victim blaming. Žena se brání a vy na ni hodíte vinu. Snažíte se ji zmanipulovat, aby se cítila špatně za to, že má vůbec nějaké hranice. Kdo je tady mimo? Žena, která chce mít doma klid? Nebo člověk, co si fyzický kontakt vynucuje násilím a pak se ještě vysmívá, když narazí na odpor?“ ptá se Pavel Houdek.

A tak o Velikonocích nezapomeňte na jedno: Tradice končí přesně tam, kde začíná cizí nepohodlí. Respektujte bez hloupých otázek první „NE“, protože radost bez souhlasu zkrátka neexistuje.

Velikonoční týden: Co znamená Modré pondělí, Škaredá středa nebo Zelený čtvrtek