Italská kuchyně získala unikátní ocenění! 20 regionů, 20 různých stylů, které inspirovaly celý svět

Dosud byly na seznamu UNESCO pouze určité národní pokrmy, respektive jejich příprava, například příprava neapolské pizzy. Vyznamenání pro celou italskou gastronomii vyzdvihuje několik aspektů, díky kterým je kuchyně Apeninského poloostrova unikátní: je prokazatelně nejstarší, velice pestrá a komplexní, uchovává si svou autenticitu a z její tradice čerpají už pár století kuchaři v celé Evropě.

Italskou gastronomii léta vnímáme jako pizzu a těstoviny. Což je víc než zjednodušený pohled na to, co se v Itálii ve skutečnosti vaří. Unikátnost této země tkví v tom, že se všechny regiony (je jich celkem 20) vyvíjely samostatně a nezávisle až do roku 1861, kdy byl sjednocen italský stát. V té době už byly gastronomické pilíře jednotlivých regionů natolik silné, že si zachovávají svou autenticitu dodnes. Úplně jinak a z jiných surovin se vaří na severu, jinak v centrální části a ještě jinak na jihu.

Itálie má hory i moře, úrodná údolí i drsnější oblasti a chudší regiony, ve všech se ovšem pěstuje láska k jídlu a hrdost na místní produkci i speciality. Italové jídlo milují, jejich stolování je rituál, který si dopřávají každý den, nikdy se neodbydou a nikdy nejedí sami.

Jídlo pro ně není pouhé zahnání hladu nebo naplnění potřeby, ale má vždy svůj společenský kontext, typické je stolování v početných rodinách nebo sdílení jídla s přáteli. Tenhle přístup perfektně zapadá do aktuálního trendu: užívání si radostí života – a to včetně vychutnávání kvalitního jídla – už není vnímáno jako marnotratnost nebo lenost. I v tomhle ohledu je přístup Italů inspirativní.

A dalších inspirací je tu spousta: jednoduchost, pestrost, důsledná lokálnost i sezonnost nebo důraz na kvalitu surovin. Jednotlivé stavební kameny italské gastronomie se doplňují a místní pokrmy mohou být jednoduché právě proto, že jsou z kvalitních surovin. Kvalita není totéž co luxus, v italských jídlech hrají prim často velmi jednoduché suroviny.

Na severu Itálie je to především rýže (risotto) a kukuřice (polenta), ve střední části mají hlavní slovo nejrůznější druhy masa a uzenin, na jihu pak vládnou rajčata, olivy, lilky a citrusy. Napříč celou zemí se připravuje na tři sta různých tvarů těstovin a ke každým patří ta správná omáčka. A umíte si představit život bez parmazánu a mozzarelly? Byl by citelně smutnější.

Italové jsou mistři ve zpracování a využití zdánlivě neatraktivních kusů masa, například vnitřností. A také v přípravě zeleniny, která v pokrmech často dominuje. Přitom to nikdy není žádná velká věda: italská jídla jsou jednoduchá na přípravu a srozumitelná pro strávníky. I proto se tak masově rozšířila nejen po Evropě, ale do celého světa.

Teď zbývá ještě docenit pestrost italské gastronomie a ochutnávat zatím ne zcela objevené poklady. Třeba dršťky s rajčaty, cibulí a mrkví dušené ve víně a podávané s parmazánem, jak je připravují ve Florencii, nebo toskánské palačinky z kaštanové mouky, jihoitalské zeleninové ragú ciambotta, plněné těstoviny agnolini podávané v polévce či jednoduché knedlíčky z chleba a sýra pallotte cacio e uova.

Způsobů, jak poznat autentickou italskou gastronomii, je takřka nekonečno, nejlépe to jde na cestách. Nicméně i u nás můžete zažít v mnoha ohledech autentickou Itálii. Jen v Praze otevřelo v uplynulém roce několik podniků, kam se vyplatí zajít. Kombinují italskou jednoduchost a tradici s moderním přístupem ke gastronomii. Současně nabízejí atmosféru, příznačnou pro posezení s přáteli a sdílení jídla, jaké zažijete právě jen v Itálii. Prolistujte galerii a načerpejte inspiraci.