Chutí roku 2026 je černý rybíz. Jaké další gastronomické trendy na nás čekají v novém roce?

Globální lídr světa chutí, koření a dochucovadel, společnost McCormick & Co, posledních pětadvacet let na sklonku roku vyhodnocuje data z restaurací, maloobchodu i sociálních sítí a predikuje, jaká chuť bude v kurzu následující rok. V minulých letech celkem trefně předpovídali vzestup zájmu o papričky chipotle nebo dýňové koření, chutí příštího roku je podle společnosti McCormick černý rybíz.

Je to ovoce s komplexním chuťovým profilem: snoubí v sobě sladkou, mírně kyselou i zemitou chuť a má velmi výrazné aroma. To ho předurčuje ke kariéře v dezertech, koktejlech, nápojích, ale i ve slaných pokrmech. Je to tradiční, dosud podceňovaná surovina s řadou výživových benefitů (vitamin C, antioxidanty, vláknina). Tak uvidíme, jestli bude z černého rybízu takový hit jako třeba z matchy.

Vláknina je nový protein. Zatímco v roce 2025 se v rámci zdravého životního stylu šílelo po proteinu, příští rok by měla pozornost přebrat vláknina. V obou případech jde o zásadní makroživiny, bez nichž se lidské tělo neobejde, jen jsme začali víc sledovat a řešit, co jíme a kolik toho jíme. Bez proteinu přijdeme o svalovou hmotu, vláknina je zase zásadní pro zdravé fungování střev.

Takže osvěta se zaměří na informace o obsahu vlákniny v potravinách, které se budou objevovat výrazným písmem na obalech. Což je dobře. Týká se to nejen luštěnin a celozrnných produktů, ale i fermentovaných potravin.

Do popředí se také dostanou octy. Zejména ty fermentované plné probiotik a s nejrůznějšími ovocnými složkami. Zájem o ušlechtilé octy už nějaký čas roste, a jde tedy o přirozený vývoj. Octy v sobě spojují dva dlouhodobé trendy: výraznou chuť a podporu zdraví. Stále více se budou prosazovat při dochucování pokrmů, tedy nejen do dresinků na saláty. A není vyloučené, že v budoucnu převezmou roli sladkých sirupů při přípravě nápojů.

Z národních kuchyní se budou stále těšit pozornosti Japonsko a Korea. Tyhle dvě asijské země se výrazně prosazují ve zbytku světa, inspiraci v nich nacházejí nejen špičkoví šéfkuchaři, ale pronikají i do běžného domácího vaření. Nejde jen o využití typických surovin, jako je matcha, yuzu, miso či gochujang (kočchudžang), ale i postupy, například fermentaci. A také o střídmost ve stravování a minimalismus v přístupu k jídlu. K Japonsku a Koreji by se v roce 2026 měla přidat i Indie, tak uvidíme, co se z bohaté indické kuchyně dostane do centra pozornosti.

Další trendy jsou dlouhodobé, jsou tu s námi už pár let, ale stále jsou na vzestupu. Netýkají se totiž jen nějaké přechodné záliby v určitých chutích či surovinách, ale celkového přístupu ke gastronomii. Jde o udržitelnost a zero waste přístup a také o funkční rostlinné směry.

Co to přesně znamená? Že je stále trendy neplýtvat jídlem a pořád je co zlepšovat, a to nejen ve veřejném stravování, ale i v domácnostech. S tím souvisí osvěta ohledně zpracování potravin beze zbytku – tady jsou velké rezervy právě při domácím vaření, protože zažité zvyky se mění těžko.

Podobné je to v případě vyššího podílu rostlinných surovin v našem jídelníčku - tedy méně masa a více rostlinných bílkovin, což je do budoucna nevyhnutelné. Tenhle trend nemíří na vegetariány, ale na širokou veřejnost, která se stravuje bez omezení: ubrat maso, přidat luštěniny. Což se snadno řekne, ale hůře prosadí. Je to běh na hodně dlouhou trať, takže tenhle trend tu s námi ještě pár let bezpochyby pobude.