Účast a dobrá nálada povinné. Jak vypadaly předrevoluční průvody k 1. máji?

Účast byla pro školáky i pracovní kolektivy povinná a běda, kdyby se někdo rozhodl tuhle celonárodní taškařici sabotovat.

„V pevné jednotě se Sovětským svazem a dalšími socialistickými státy půjdeme dál cestou přestavby a demokratizace naší společnosti, cestou socialismu a míru,“ burcoval generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš při prvomájovém průvodu ve druhé polovině 80.let.

Pod tribunou s tehdejší politickou elitou proudily zástupy školáků, mládeže, dělníků i dalších pracujících, kteří se nedokázali z organizovaného prvomájového průvodu vyvléknout. Nadšenců, kteří sem s mávátky či angažovanými transparenty chodili rádi, bylo po hříchu málo. I oni se ale občas dozvěděli, že ani v naší socialistické vlasti není vše ideální.

„K rychlejšímu řešení nahromaděných problémů nemůže vést vyvolávání neklidu a napětí ve společnosti, snahy zneužívat obtíží a vtisknout přestavbě jiný než socialistický obsah,“ přiznal Miloš Jakeš. To už se ale psal rok 1989 a s režimem to bylo nahnuté. Vlastně šlo o jeho poslední prvomájový projev. Už na konci podzimu se na Letné sešli lidé za úplně jinými účely. A na povinné průvody chtěli rychle zapomenout.

>>> Od Plastiků po Pražský výběr: Kapely v Československu, které režim nenáviděl. Poslouchali jste je i vy?

„Nesnášela jsem to,“ svěřuje se pětapadesátiletá Jana. „Ve škole nám řekli, že kdo nepůjde, nedostane na konci roku vysvědčení. Dodnes si pamatuju, jak mě to rozhodilo. Až tak, že jsem to bála mámě říct, a k jejímu překvapení trvala na tom, že určitě musím jít a hrozně se tam těším.“

Úsměvnější historku má 58letý Pavel. „Byl jsem ještě malý, ale pamatuju si, jak se jednou táta na prvního máje oblékal. Sněžilo a on si bral pod košili i kalhoty pyžamo, protože věděl, že tam někde bude dlouho stát a venku byla děsná zima,“ říká. Tenkrát mu to připadalo legrační. Jeho táta se ale už tak nesmál. Jen těžko svému synovi vysvětloval, že strávit den oslavou režimu prostě musí.

Prvomájové průvody patřily v Československu k největším a nejpečlivěji řízeným masovým akcím režimu. Jejich příprava začínala týdny předem a probíhala pod dohledem stranických orgánů, národních výborů a vedení podniků. Podniky, školy i zájmové organizace dostávaly přesné pokyny, kolik lidí mají dodat, jak mají být oblečeni a v jakém pořadí půjdou. Docházka se evidovala a omluvit se dalo prakticky jen lékařským potvrzením.

Města se na 1. máj pečlivě připravovala. Ulice se zdobily portréty politických vůdců, červenými prapory a hesly o jednotě se Sovětským svazem, o vítězství socialismu, o míru a přestavbě.

Samotné průvody měly pevnou strukturu. V čele šli sportovci, pionýři nebo vybrané „vzorové“ podniky, za nimi následovaly tisíce zaměstnanců továren, úřadů a institucí. Každá skupina nesla své transparenty, mávátka a někdy i alegorické vozy, které měly ukazovat úspěchy socialistického hospodářství.

Klíčovým momentem průvodů bylo míjení tribuny, kde stáli představitelé KSČ a státních institucí. Vše muselo působit disciplinovaně, lidé mávali přesně v okamžiku, kdy procházeli kolem funkcionářů, a televizní kamery zabíraly jen vybrané úseky, aby obraz působil jednotně a nadšeně. Československá televize vysílala průvody živě a komentáře vždy zdůrazňovaly pevnou jednotu pracujícího lidu a jeho odhodlání budovat socialismus.

Jak se výletilo v 80. letech? Ruksak na záda, buzolu, tatranku, čaj do termosky a jde se!