Pěstujte slunečnice. Hodí se do záhonů, truhlíků i květináčů a jsou skoro bezúdržbové

Slunečnice (Helianthus) je rod rostlin pocházející původně ze Severní Ameriky. Čítá přibližně 67 druhů, z nichž některé dosahují výšky až ohromných 400 cm. Najdeme mezi nimi ale i výrazně menší druhy, které zkrášlují truhlíky za okny. Barevná škála těchto květin se pohybuje od bílé až po téměř černou. Přestože existují i vytrvalé varianty, nejčastěji vídáme slunečnici roční (Helianthus annuus) a slunečnici útlou (Helianthus debilis), které jsou obě jednoleté.

„Hlavní výhodou slunečnic je jejich nenáročnost,“ podotýká na úvod zahradní architektka Michaela Jínová ze společnosti Lopour zahrady. „Svoji zahradnickou kariéru s nimi tak mohou zahájit i úplní začátečníci. Navíc nikdy neomrzí svým „heliotropismem“, tedy svou pověstnou schopností otáčet se za sluncem, která jim dala jejich jméno a proslavila je i v písni,“ uzavírá své povídání architektka.

Slunečnice podle odbornice potěší jak na záhonech, tak i jako řezané květiny.„ Můžeme ji darovat klidně samotnou, doplněnou jen o jednoduchou zeleň. Anebo z nich naopak sestavit velkolepou kytici plnou letní atmosféry pro slavnostnější příležitosti, jako jsou třeba narozeniny,“ dodává Michaela Jínová na závěr.

Alfou a omegou pěstování slunečnic je výběr správného druhu do konkrétní zahrady. Pokud jimi plánujete oživit větší parcelu, můžete se „rozmáchnout“ a vysadit u plotu  vysoké kultivary. Potěší nejen vás, ale i všechny, kteří budou procházet kolem vašeho domova. Středně vysoké a nižší druhy zase krásně vyniknou jako solitéry nebo v letničkových záhonech. Při nedostatku místa oceníte trpasličí kultivary, kterým stačí květináče a truhlíky. Smutnit nemusí ani lidé bez zahrad a balkonů. Mezi slunečnicemi existují i vytrvalé odrůdy, které lze pěstovat jako pokojovky.

Nesmrtelné pokojovky, které přežijí skoro všechno: okrasná šplhavnice i léčivá aloe vera

Slunečnice kráčí svojí cestou od semínka až ke květu přibližně tři měsíce. Vysévat se dají od poloviny dubna až do začátku července. Pokud chcete slunečnice využít na semínka, volte spíše dřívější termín, aby stihly uzrát.

Pro slunečnice je důležitý dostatek světla a vláhy. Za parných dní se doporučuje zalévání každý večer. Vyšší druhy disponují mělkými kořeny, proto potřebují chránit před větrem a uvazovat k opěrám. A co když vás okouzlila jedna z větvených odrůd a chcete prodloužit období, kdy kvetou? Toho docílíte odstraněním hlavního květu ihned po dozrání semen.

Slunečnice ve váze vnáší do domova letní náladu. Zkušení zahradníci ji (na rozdíl od většiny ostatních květin k řezu) ustřihnou už trochu zralejší, kdy plně kvete. Čerstvě rozvité květy jsou naopak ideální k sušení, protože pak tolik neopadávají.

Zajímavostí je i takzvané spařování. O co přesně jde? Slunečnici seříznete na potřebnou délku a poté ji zalijete vroucí vodou. Díky tomu se jí roztáhnou cévní svazky a bude schopna přijímat více vody. Poté ji už můžete klasicky vložit samostatně do vázy se studenou vodou.

„Slunečnice se hodí téměř ke všem barvám,“ bere si opět slovo zahradní architektka Michaela Jínová. „Svým květem dominují. Berte je proto jako sólistky, které není vhodné propojovat v jedné kytici s dalšími velkými květy. Naopak je žádoucí nechat vyniknout jejich přirozenou krásu,“ radí odbornice. Dle jejích slov stačí slunečnice doplnit třeba chrpou nebo heřmánkem a směle se uplatní i jako svatební kytice.